Ranní scénář - #Wordvember 2022, příběh dvacátý

Jabán, vy Žaláti! 
Co to chcete říct? Že je tenhle příběh krátký? Tak za prvé - ten první dnes měl před dvojnásobnou kapacitu, za druhé - podmínka je 500 slov a to mám splněno... A za třetí? Eh... Užijte si povídku! Mám vás rád! 

“Tak jsi připravený?” ujistil se Drystan, když se Andran ujistil v jeho kanceláři. Po čase prostě povolil a postavil před stůl, který si zabavil jako pracovní, jeden z ušáků, ve kterých Andran tak rád sedával. Nejdřív se tomu bránil. Věřil, že na Andrana bude platit klasická psychologie a když pro něj v kanceláři nebude mít židli nebo křeslo, tak v oné místnosti nebude mít Andran tendenci zůstávat. Jak on se přepočítal. Andran mu samozřejmě začal sedat na stůl. 

“Já jsem připravený! Per to do mě.” usmál se Andran. Drystan by ho zpražil vražedným pohledem, kdyby na to měl po ránu energii. Tolik enthusiasmu v tak brzkých hodinách by mělo být něčím trestáno. 

“Takže…” vytáhl Drystan notes. 

“Scénář dnešního dne… a začni!” udělal dokonce Andran pažemi gesto klapky. To už se na něj Drystan podíval alespoň jako na blázna. 

“Ty máš nějak dobrou náladu.” zabručel. 

“Ah, to víš, jsem rád, že nám posbírali Minervu ze dna studny a opravdu ji budou chtít vystavil… Všiml sis, že se dneska v celém zámečku zvedla teplota? Minnie byla tak vyplašená, že se nám tady na několik dní ochladilo.” 

Drystan tak, tak vyburcoval své dvě mozkové buňky, které se už v to ráno stihly probrat, aby stíhal zachytit, o čem to Andran tak překotně mluvil. Ale pak, když si to přeložil, tak musel přiznat, že měl ten upír pravdu. A ano, asi i jemu se ulevilo, že to dopadlo, jak to dopadlo. Vystavovat pozůstatky mrtvých je sice morbidní, o to morbidnější, když jde o děti, ale v tomhle případě k tomu mají výslovné svolení majitelky ostatků. Dokonce je to přímo na její žádost. Trochu se oklepal. Majitelka ostatků. Neuvažuje nad tím už trochu moc cynicky? 

“No, ale dost o mé dobré náladě! Diktuj scénář!” probral Andran Drystana ze zamyšlení. 

“Je to náš seznam povinností na dnešní den.” zamumlal Drystan a zase se do poznámek zahleděl. 

“Je to scénář, podle kterého dnes hrajeme! Tak šup, než nám to ráno uteče.” pobídl ho zase Andran. Drystan si do notesu udělal poznámku, že si musí nechat poslat bratrovy hakisáky a bude je po Andranovi házet. 

A tak konečně začal diktovat. Na dopoledne měli v plánu začít s tabulkami pro sbírky literární. A ano, Drystan trval na tom, že jednu kopii vyplní on v počítači a druhou kopii bude zároveň s ním vyplňovat Andran ručně. A ne, nehodlal si to s ním vyměnit. Věřil, že to jim zabere až do oběda. A pak je čekal příjezd a umístění vitríny pro kostru Minervy. Po té, co bude umístěna a on se ujistí, že jí nic nehrozí, se pak přesunou zpátky sem. 

“Pak nás čeká malé překvapení a potom, což bude naše poslední věc…” 

“Počkej, počkej, počkej! Jaké překvapení?” přerušil ho Andran. 

“Když ti řeknu jaké, tak to nebude překvapení.” odpověděl s klidem Drystan. Andran něco zabručel, ale nakonec se stáhl. Jestli to má být překvapení pro něj a jestli má být příjemné, nebude si nic teď kazit, protože potom… Potom bude moct Drystanovi vmést do obličeje, že překvapení v této formě jsou romantická! 

“Poslední věc, která nás dnes čeká je vytvoření popisku k ostatkům Minervy. Její příběh, samozřejmě i nešťastný konec a dokonce i “pověst” o tom, že tudy prochází dodnes.” 

“To s námi bude asi řešit i sama Minerva, že?” ujistil se Andran. 

“V to doufám, nechci to sepisovat bez ní, když už ji tady máme.” přikývl Drystan. 

“Dobrá. Je to na první pohled scénář jednoduchý, ale každý akt je ve skutečnosti řádně obsáhlý, takže….” 

“Takže nezdržuj nekonečnými komentáři a jdeme.” přerušil Drystan Andrana s úšklebkem.