WorldOfStories

Jabán, vy Žaláti! Já nepláču, vy pláčete! Ticho! Tohle je poslední #Wordvember. Uvidíme se za rok. Mám vás ráda a tak dále... a kdo mi sakra schoval kapesníčky?!!! Bůh krve „Jak se cítíš?“ podíval se Quinn na Tamishu.  „Možná bych měl přece jen jít já sám.“ ozval se Fingal.  „Ne, Senka se vyjádřila jasně.“ opáčil mu Oberon, který spolu s hadím princem postával trochu bokem. Tamisha nejistě vzhlédla ke Quinnovi a trochu roztřeseně pokrčila rameny.  „Cítím se… Jako jsem se ještě nikdy necítila… A není to příjemný pocit.“ pokusila se nějak odpovědět. Quinn pokýval hlavou a pokračoval v omotávání jejích rukou. Přes rameno mu na to pohlížela vysoká rytířka a spokojeně pokyvovala hlavou.  „Moc děkuji, že jste přišli, Rasho.“ pousmála se Tamisha na rytířku a pak pokynula i jejím dvěma přátelům.  „To byla samozřejmost.“ mávl nad tím rukou šlachovitý mnich.  „Přesně tak, jak říká Anis, vaše výsosti.“ usmála se Rasha a pak připomněla Quinnovi, aby to pořádně utáhl.  „Jestli chceš být pořádné páž

Jabán, vy Žaláti!  Tak tady máme stříbrný #Wordvember! Již předposlední příběh a abych pravdu řekla, jsem s ním velice spokojená. Navíc je to trojnásobek požadovaného minima slov a to je safra accomplishment! Tak jen do toho! Pojďte číst, jen do toho, do toho! A těšte se na zítřejší rozuzlení. Sama jsem zvědavá, jak to dopadne.  Zodpovědnosti po cestě Tamisha seděla na schodech prázdné chatky.  “Takhle jsem… si to nikdy nepředstavovala.” zamumlala trochu nešťastně.  “Co tím myslíš?” zeptala se jí rusalka, která seděla pod schody. Tamisha k ní vzhlédla a pak se na chvíli otočila a nahlédla otevřenými dveřmi do místnosti, kde stále probíhalo úzkostné prohledávání. Ale zdálo se, že ani Quinn a ani Fingal nemůžou nic najít. Tamisha se tedy pohledem vrátila zpátky k rusalce. “Víš, vždycky jsem poslouchala příběhy o čtveřici hrdinů, kteří mě přinesli k otci, po tom, co si je má matka vybrala. Dokázali odrazit vztek krále elfů a celkově procházeli zemi křížem krážem a kam přišli, udělali něco

Jabán, vy Žaláti!  Co? Já? Nudit se v práci? Jak jste to poznali? A vůbec! Já se nenudím! Já zaslouženě odpočívám za počítačem po tom, co jsem si odházela celý prohlídkový okruh! Protože je neděle a údržba nedělá... Ale já jim to nemám za zlé. Pak mi zaplatí rehabilitace na záda. A teď už tedy užívejte bronzový #Wordvember!  Mizející obchod Drobná shrbená ženština pobíhala po dřevěné podlaze, její plochá, široká chodidla pleskala o parkety a k tomu ještě ženština přidávala do rámusu různé zvuky přerovnávání, kramaření a mumlala si pod nosem. Už dlouho v těchto místech nebyla. Většinou se svým obchodem trajdala více po okrajích kontinentu, u moře a tak. A také trochu víc na severu. Najednou se ženština zastavila uprostřed místnosti a několikrát zaškubala ocasem. Zvuk, který jí zastavil se ozval znovu. Bylo to klepání. Luskla prsty, nad kterými blikla jiskra a stěna se začala rozevírat.  Oberonovi se po tváři na vteřinu rozlila vlna úlevy, když se kmen rozevřel a odhalil skrytou místnost

Jabán, vy Žaláti!  Jaký je nejdůležitější canon pro celý tenhle vesmír, ve kterém se letošní (a vlastně i loňský) #Wordvember odehrává? Oberon má sotva 170 centimetrů, zatímco Titánie je vysoká 180 centimetrů a když se naštve, vyroste o dalších 5. Můžete si tedy představit, že to vždycky byl docela nerovný vztah... A jak to je a není a bylo a nebude? Nebo bude? No... raději si to přečtěte... Nerozlučný pár “Co tady proboha děláte?”  První, kdo čtveřici přivítal na okraji dvora byl Puk. Nebyli první, koho potkali, to by byli ti dva strážní, se kterými se chvíli přeli, než jim otevřeli bránu z břečťanu. Jakmile rusalka, Fingal, Tamisha a Quinn vstoupili do chodby, větve břečťanu se za jejich zády začaly znovu proplétat a odkudsi přibíhal Puk a vítal je. Pokud se tato jeho věta dala považovat za vítání.  “Také tě rádi vidíme.” poznamenala Tamisha.  “Ne, že bych vás neviděl rád, jasnosti a společnosti, ale proč zrovna tady? A kdo je tohle?” Puk se podíval na rusalku. “To vůbec není důležit

Jabán, vy Žaláti!  Iharo nemá ráda sníh. Dneska celý den sněží. Iharo si to tedy vybíjí na svých postavách. A co to znamená pro vás? #Wordvember plný drama! Drama je tady! Draaamaaa! Tak si ho užijte!  Můžeš mi věřit “Tak jsem vás konečně našla!”  Trojice přátel zvědavě hleděla na zadýchanou rusalku. Ani jeden z nich ji nepoznával.  “A… ty jsi?” zeptala se váhavě Tamisha.  “Oh, na tom nesejde. Důležité je, kdo jste vy! Jste Fingal, Tamisha a Quinn, že ano?”  “Záleží na tom, kdo se ptá.” zabručel Fingal.  “Byli jste navštívit Třetí Oko! Nechali jste u ní mluvícího pavouka! Tak jste to vy, nebo ne?”  “A i kdyby? Tak co?” zamračil se Quinn. “Tak Třetí Oko je pryč! A nemůžu ji nikde najít a to ona nedělá! Nikdy neopouští svůj domov!” zamračila se rusalka.  “A ten pavouk tam zůstal?” zeptala se Tamisha.  “Ne.” odpověděla rusalka.  “Není možné, že se prostě jen přestěhovala? Jak dlouho ji hledáš?” tentokrát se vyptával Fingal.  “Několik dní. Čekala jsem na ni celý den v jejím domku a pak jsm

Jabán, vy Žaláti!  #Wordvember číslo 25 je tady! Zbývá nám od zítřka poslední pětice témat a tak by to chtělo nějaké drama. Zatímco budu vymýšlet hlouposti, tak dnes dostanete ještě takovou příjemnou a pohodovou povídku. A uvidíme, co bude zítra, jeden nikdy neví. Tak si tedy užijte... Plánek “Moc dobrý králík…” zamumlal Fingal a hodil do ohně poslední kost, kterou do teď okusoval.  “Já ti říkal, že když ho potřeme medem, bude chutnat skvěle.” pousmál se Quinn.  “Měl jsi pravdu… Zase…” uchechtl se Fingal.  “Haló, neslyším žádnou chválu na toho člověka, který králíka ulovil a vykuchal, vy dva!” ozvala se Tamisha.  “Mhm, takže co budeme dělat teď?” zeptal se s klidem Fingal.  “Hej! Neměň téma! Chci pochvalu!” ozvala se znovu Tamisha.  “Co vlastně ten lektvar? Bojíš se ho vypít?” pokračoval Fingal hovorem s Quinnem. Tamisha se na něj mračila jen do chvíle, než vyslovil poslední otázku.  “Oh, zapomeňte na mě! Tohle je důležité.” přikývla souhlasně.  “Já… Možná trochu? Možná přemýšlím, jest

 Jabán, vy Žaláti!  Iharo je dneska unavená a tak to odflákla, ale má k tomu pádný důvod. Přišla jsem z práce a z nákupu už tak pozdě a ještě jsem dělala holandské řízky! To prostě zabere čas a taky práci! A vůbec! Nejhorší jsou trpaslíci... Eh... Potřebuju dovolenou... #Wordvember a tak dále!  Ruku v ruce “Jsem ráda, že jsem tě konečně poznala, Tamisho.”  “Já jsem ráda, že mi opravdu věříš… mami.”  Jejich společný čajový dýchánek se blížil ke konci. Promluvily si o mnohých věcech, hlavně o Tamishině rozhodnutí dobrodružit. Princezna své matce také řekla, jak se to má s Fingalovým úkolem a že jej uvolnila k tomu si vybrat, zda s ní bude cestovat nebo ne. Po tom všem, co se Titánie dozvěděla, se tvářila královna víl dosti pyšně.  “Pořád platí, že sem musím na své sedmnácté narozeniny dorazit?” zeptala se Tamisha.  “Víš, byla bych ráda, kdybychom to nechaly v platnosti. Připravuji ti velikou oslavu… A chtěla bych pozvat i tvého otce.” přiznala královna víl.  “Ty chceš přivést mého otce?

Jabán, vy Žaláti!  Iharo je tady! #Wordvember je tady! Za zhruba měsíc jsou tady Vánoce... To abych začala pracovat na vánoční povídce. Ouvej.  Ale tím se teď netrapte. Vy si užijte povídku dnešní!  Čaj s matkou “Chce si se mnou dát čaj.” zamumlala nejistě Tamisha.  “Budeš v pořádku. Hlavně se za mě přimluv.” mrkl na ni Fingal. Tamisha kývla, ale pořád ještě nevstávala z lůžka, na které ji uložili, když ji přinesli z palouku.  “Mrzí mě, že jsem tě neuhlídal lépe.” omluvil se znovu Fingal.  “Dej s tím pokoj. Jsem v pořádku. A není to tak, že mi budeš moct dělat ochránce pořád.” mávla nad tím Tamisha a přejela prsty po mechu, kterým byly obrostlé proplétající se větve, tvořící docela pohodlnou postel.  “Měla bych konečně přestat všem tak moc důvěřovat.” povzdechla si Tamisha.  “Dělá tě to ale tím, kým jsi. I když… trochu opatrnosti by ti prospělo.” mrkl na princeznu Fingal. Tamisha se uchechtla a konečně se alespoň posadila.  “Už se ti nemotá hlava?” ujistil se Fingal.  “Ne, už je to lep

Jabán, vy Žaláti!  Iharo je dneska dramatická! Jak také jinak kráčet závěrečnou třetinou #Wordvember výzvy? Máme tady téměř trojnásobný počet slov než je požadované minimum, já se vám klaním a uvidíme se  zítra.  Tanec v kruhu K trojici dobrodruhů už nějakou chvíli doléhal smích, zpěv a podivná hudba. Jelikož byli uprostřed lesa, bylo zcela jasné, že se jedná o noční rej. Zatímco Quinn se ho jako slušný člověk docela obával, Tamisha trvala na tom, že by se ráda alespoň podívala. A tak je Fingal donutil obrátit si oblečení naruby a přezout boty.  “Snad to bude stačit. Nechce se mi stát proti celému reji.” upozornil je Fingal vážně ještě před tím, než vyrazili dál. Oba dva vážně přikývli, že tomu rozumí.  “Máš něco železného, Quinne?” zeptal se Fingal, zatímco se přibližovali.  “Mám ten meč, který jste mi vybrali a odmítáte se ho dotknout.” odpověděl Quinn.  “To je pravda. Snad to bude stačit. Hlavně tam nic nepij a nedávej se do tance. Nemusel bys to přežít.” pokračoval Quinn.  “Jsem rá

Jabán, vy Žaláti!  Už jste se báli? Už jste se třásli, že Iharo dnes ten #Wordvember nestihne? Ha! Iharo je šikovná, Iharo to stihla a to i přesto, že se s ní zase hádal internet. Ale Iharo je trpělivá a hrozivá! Iharo tedy vítězí a přináší povídku.  Mazlíček “... A jednou se zase vrátí ke svým starým cestám! Věřím, že už teď má plán!”  Vrána zvedla pohled od pavouka, který už konečně domluvil a teď se po deseti minutách nepřetržitého monologu vydýchával.  “Opravdu zvláštní.” pronesla zaujatě.  „Vskutku, ale strašně toho nakecá… Takové hlouposti poslouchám od chvíle, co jsem si ho nechala.“ odpověděla Třetí Oko.  „Tebe to neděsí?“  „Vždyť strašně kecá.“ mávla nad pavoukem a jeho řečmi banshee rukou.  „Myslela jsem, že skrytý lid nemůže lhát.“ zamračila se Vrána.  „Jistě, že nemůžeme. Ale podle mě tohle jen nějaký čarodějnický kousek. Proto jsem si tě pozvala.“ usmála se Banshee.  „Hm, mluví o osm set let staré historii. Tu si nepamatuješ?“ nenechala se odradit čarodějnice od původního

Jabán, vy Žaláti!  Pozdě, ale přece a vlastně v podstatě včas! Povídka pro další den akce #Wordvember je tady! Trvalo to hlavně proto, že mi víly zase šlohly pozornost a soustředění, ale nebojte se, jdu si pro ně zpátky! Zatím se tady mějte, snad se stihnu vrátit na zítra, abychom mohli pokračovat ku slávě #Slovopádu Třetí oko Fingalovi se splnilo jeho přání a konečně unikl se svými přáteli městům. Už pár dní procházeli lesem, nechávali se vést bludičkami a občas natrefili na nějakou stezku, které se chvíli drželi a další chvíli už zase ne. Zásob bylo dost a také skrytý národ občas potřeboval s něčím pomoci. Ale nikdo zatím nepomohl jim s malým upovídaným pavoukem. Všem třem bylo jasné, že ten s nimi prostě cestovat nemůže. Teď jej nosil Fingal a dával veliký pozor, aby se pavouk příliš nerozkecával.  “Podívejte se… Co je to za frontu?” ukázal Quinn mezi stromy. Skutečně tam, ne daleko před nimi, postávalo několik lidí v řadě. Fingal, Tamisha a Quinn přidali do kroku a záhy odhalili, ž

Jabán, vy Žaláti! Ignorujme, že je Iharo v práci a buďme šťastni, že dnešní #Wordvember není ochuzen o povídku, protože mám své povinnosti i po pracovní době a už bych to asi nestihla. Ještě, že se Muflonům nechce na hrad... A vůbec, až dočtete... Skočte se podívat.  Zapomenutý básník “Tvoje nápady jsou šílenější a šílenější.” poznamenal Fingal, zatímco sledoval, jak Tamisha sestupuje po schodech do sklepa hostince.  “A přesně proto se mnou ještě pořád cestuješ.” odpověděla princezna hrdě, zatímco dávala pozor pod nohy.  Úplně první šel Quinn a rozhodl se k tomu raději nevyjadřovat. Byl rád, že má v ruce rozsvícenou lampu a může dělat, že se celou svou bytostí soustředí na to, aby je vedl bezpečně po schodech dolů. A pak je povede sklepem do chodeb napojených na podzemí pod městem. Vůbec se nechtěl zabývat tím, že Tamisha, která šla za ním, tady dole našla mluvícího pavouka, nejdřív ho k sobě připoutala hřebíkem z hradu a teď ho nese u pasu ve sklenici od medu do jejíhož víčka vyhloubi