WorldOfStories

Jabán, vy Žaláti!  Ano, je Úterý. Ne, nezapomněla jsem... Teda, jen na chvíli.  Minulý týden jsem byla naprosto bez techniky a proto doufám, že absenci příběhu omluvíte. Snažila jsem se, ale telefon nespolupracoval.  Dnes vám předkládám příběh zcela nový se zcela novými postavami! Ještě nevím, jak onu sérii nazvu, protože "Sousedi" už si zabral slovenský komediální seriál a nic jiného se mi zatím nelíbilo. Jsem otevřena návrhům!!  Kikimora “Takže ještě jednou… cože jsi udělal?” zeptala se modrovláska, zatímco obvazovala svému dlouholetému příteli ruku.  “Pohádal jsem se…” zabručel brunet. Kdyby se postavil, bylo by vidět, že se sotva vejde do dveří. Byl vysoký a měl široká ramena, která jen hrála svaly. Tmavě hnědé vlasy měl sestřižené pěkně nakrátko, aby mu nepadaly do očí. Teď ale vůbec nepůsobil mohutně a statně, krčil se na dřevěném štokrli za pultem lékárny a nechával si obvazovat hluboké škrábance na paži.  “A s kým, že ses pohádal?” zeptala se jej modrovláska přísně. P

Jabán, vy Žaláti!  Taky se vám stává, že prostě posloucháte písničku a najednou máte pocit, že prostě musíte napsat povídku, která jí bude inspirovaná? I když nakonec to možná ani tak nevypadá, když porovnáte text písničky a povídku samotnou? Ale mohlo by to tak působit!  Tak jako tak! Dnes máme další den Týra/Týho/Tyra/Tý (prostě jsem se dnes rozhodla vypsat více možností) a tak prosím, ona povídka, kterou tak okatě naznačuji je tady a ven pro vás!  A kdyby někoho zajímala ona hudební inspirace, tak si představte, že je Iharo tak laskavá, že vám ji sem odloží také!  https://www.youtube.com/watch?v=963iCYoONF0&ab_channel=Equilanora   Vždycky jí říkali, že v tom lese jsou vlci, že nesmí scházet z cesty, že si musí dávat pozor. Učili ji, že kdyby snad došlo na nejhorší, má si pomalu sundat pláštík a hodit ho vlkovi na hlavu a pak bleskově vylézt na strom.  Na stromy uměla lézt skvěle. Házet uměla také výborně. Ale vlci, jako kdyby je snad někdo informoval, že u téhle dívky nikdy nepo

 Jabán, vy Žaláti!  Iharo si sice slíbila, že od začátku nového roku začne pravidelně zveřejňovat povídky a to vždy v úterý, neboť je to den Týra a kdo z vás ho nezná, tak by se měl začít vzdělávat. A Iharo k němu prostě velice ráda inklinuje, takže proto.  Bohužel, jak se dalo čekat, Iharo není schopná přijít s něčím, co by se jí líbilo a tak vám sem prostě podstrčím jednu starou a poněkud depresivní povídku, která do teď nespatřila světlo světa. To abychom si nedělali zbytečné naděje. Přeji vám příjemné počtení.   Nakonec je to všechno vlastně stejné.  Nezáleží, jak staří jsme. Nezáleží, kolikrát jsme se přestěhovali. Nezáleží na tom, jak moc se náš život změnil.  Nakonec je to stejně v jistém smyslu úplně stejný strop, jako kdysi.  Nezáleží, jestli ležíme na zemi, jestli ležíme na posteli, jestli sedíme v křesle. Nezáleží, jestli je to obývák nebo ložnice.  Nakonec je to prostě v základu pořád ten stejný strop. Rovná hranatá plocha, ze které visí světlo.  Je jedno, jestli svítí, jes