Dlouhý den - #Wordvember 2020, příběh šestý

Jabán, vy Žaláti! 
Vím, že jsem hrubkami lehce oplývající člověk, ale dnes vás na ně extra upozorním a omluvím se, jelikož v celém pokoji není místo, kam bych si mohla pohodlně sednout a nesvítilo by mi přitom slunce do obličeje. Pořád ale dobře, že svítí, než aby byla zatracená kosa z nosa. Nu, užijte si dnešní povídku pro #Wordvember a nezapomeňte mi dát vědět, jak moc si zatím tuhle skupinku užíváte... A třeba, co byste chtěli, abych o nich odhalila příště... Děkuji vám! 
S láskou a depresí, Kalamity Iharo

6. Dlouhý den 

“Už tam budeme?” Rasha se naklonila Kiře přes rameno. Kira jako na povel složila mapu a uhnula pažemi co nejdál od blonďaté hlavy, která se vedle ní zjevila. 

“Ještě dnes.” řekla pevně. Rasha protočila očima a zase od Kiry ukročila a zastavila se vedle ní. 

“Je to den cesty, to nám říkali, když jsme ráno vyráželi.” připomněl Anis, který šel spolu s Kavalírem za nimi.

“To bude dlouhý den. Ten nejdelší v životě.” zabručela Rasha. 

“Myslela jsem, že jsi zvyklá cestovat.” poznamenala Kira. 

“Ano, jsem, ale na koni.” odpověděla Rasha. 

“Pohatá…” broukl polohlasně Kavalír. Rasha se na něj otočila se zlým výrazem ve tváři. 

“Paldon.” zvedl Kavalír ruce na obranu a svěsil je, až se zase Rasha otočila zpátky. 

“Koukni, vážíme si, že jsi svého koně prodala, když jsi zjistila, že by ostatní je nemáme.” pokračovala mile Kira. 

“Ne, prodala jsem ho, když jsem zjistila, že někteří z vás na něm ani neumí. Nebyl by pro mě problém vám je jinak koupit.” opravila ji Rasha. 

“Pohatá…” zopakoval Kavalír. 

“Hej!” otočila se na něj znovu zamračená Rasha. 

“So já? Já jesdit umím!” ohradil se ihned Kavalír. 

“Což je docela překvapivé, zrovna u tebe jsme to nikdo nečekali.” přiznal Anis, co si všichni do teď mysleli potichu. 

“Mám svíšata lád.” pokrčil Kavalír rameny. 

“O tom to není. Já je mám ráda taky, ale naše rodina si nikdy vlastního koně dovolit nemohla. A v celé osadě byli vlastně jen dva a na těch se stejně nejezdilo, tahalo dřevo.” prohlásila Kira. Kavalír se zamyslel. 

“Kdyš se chse… všude se dostaneš… Navís jsem na to asi měl dost šasu pši své plási.” řekl nakonec. Anis vedle něj raději odvrátil hlavu. Ještě pořád měl občas problém se nesmát, když Kavalír mluvil trochu déle. Samozřejmě se mu za to potom každý večer omlouval. 

Rasha pokývala hlavou. Pak jí pohled skočil právě na Anise. 

“A co ty? Co, že ty ses nikdy nenaučil jezdit na koni?” zeptala se. Anis pokrčil rameny. 

“Mnichové z mého chrámu nikdy zvířata nepoužívají.” prohodil, jako kdyby to byla ta nejjasnější věc pod sluncem. Rasha pokývala hlavou. 

“Z kterého jsi vlastně chrámu?” napadlo Kiru. 

“Ze čtvrtého.” odpověděl Anis. Kira si povzdechla. 

“To je chrám řádu medvěda.” doplnila Rasha “v našem království a v našich třech sousedních fungují čtyři mnišské řády a každý z nich má v každém království alespoň jeden chrám. Řády nevznikaly společně, ale postupně. První, nejstarší, je řád šavlozuba. Druhý je řád lišky, třetí je řád zmije a poslední, nejmladší, je řád medvěda.”  

“Sám bych to lépe neřekl.” usmál se Anis. 

“Vždyť to byl jen výčet chrámů a řádů. Navíc nechápu, proč jsi to neřekl hned a pletl jsi do toho číslo…” prohlásila Kira. 

“Na to je jednoduché vysvětlení. Naše království a království Worhanu používají k označení chrámu čísla, zatímco Lemnisovy země a Statské království používají světové strany. Takhle lépe poznáš, z jakého království Anis je... “ vysvětlila znovu Rasha. 

“Neměl by tohle vysvětlovat spíš Anis?” zeptala se Kira. 

“Eeh.” ozval se na to Anis a mávl trochu otráveně rukou, aby naznačil, jak mu tyhle věci můžou být ukradené. 

“Jak vidíš, Anis není zrovna někdo, kdo by ti o tomhle vyprávěl v nadšení. A já si tak aspoň zkrátím tenhle jinak dlouhý den.” pousmála se Rasha. Kira přikývla. 

“Dobře, ale aby to bylo fér, asi bych se měla vyptávat na řády rytířské… Ne? Tak například, proč je ten přívěsek čistě stříbrný, když máte být Řád Smaragdové Wyverny?” 

“Protože je to chudší řád a nemůže si dovolit smaragdy do každého přívěsku, takže ty se smaragdovým okem mají jenom naši představení.” vysvětlila ochotně Rasha.

“Je to hodně početný řád?” zeptala se Kira. 

“Je ten nejpočetnější. Další dva řády jsou mnohem vybíravější ohledně toho, koho k sobě přijmou, zatímco Smaragdová Wyverna nabízí výcvik i sirotkům z ulice, aby jim mohli dát nějakou budoucnost…” 

Rasha spokojeně vyprávěla dál a Kira, hladová po vědomostech, hltala každé její slovo. 

“Tohle bude opravdu, opravduopravduopravdu Dlooouhý den….” zabručel Anis. 

“Medovinu?” zeptal se Kavalír, zatímco mu již automaticky podával malou plaskačku. Anis s díky přijal a dlouze si přihnul.