Lampa - #Wordvember 2020, příběh osmý

Jabán, vy Žaláti! 
Máme tady osmého dne výzvy #Wordvember. Na to, že je osmička mé oblibené a šťastné číslo, dnešní téma mi dalo pěkně zabrat. Už jsem si myslela, že nic nenapíšu. Ale je to tady! Tak s chutí do toho a dejte mi zase hezky vědět, cokoli vás napadne. 
S láskou a depresí, Kalamity Iharo

8. Lampa

“Lampa…?” vzhlédla Kira ke Kavalírovi. 

“Lampa.” kývl Kavalír s klidem. 

“Lampa.” zopakoval váhavě Anis. 

“Lampa.” kývl znovu Kavalír. 

“Vlastně to dává smysl.” podotkla Rasha. Anis s Kirou k ní vzhlédli. 

“Lampa je na více použití, je to investice do budoucna.” vysvětlila Rasha. 

“Investice…” zamumlal Anis. 

“Investice.” přikývla souhlasně Rasha. 

“Investice…?” pozvedla Kira trochu obočí. 

“Investice.” zopakovala znovu Rasha. 

“Takše lampu…?” zeptal se Kavalír a přešlápl. 

“Tak asi lampu…” pokýval hlavou Anis. 

“Jistě, lampu.” souhlasila nakonec i Kira. 

“Raději dvě.” prohodila Rasha a pak se otočila na muže středního věku, který postával za pultem a nepříjemně přešlapoval. 

“Prosím vás, budete pro nás mít dvě olejové lampy?” usmála se. Vetešník se na čtveřici mračil zpod hustého černého obočí které mu nad nosem srůstalo. 

“A olej do toho budete chtít taky, nebo se musíte poradit?” zabručel nepříjemným, hlubokým hlasem. 

“Olej také, děkujeme.” přikývla Rasha. Po chvíli před nimi na pultu přistály dvě olejové lampy a vedle nich čtyři lahvičky s olejem. Anis se k lampám naklonil a zkoumavě na ně zahlížel. 

“Víte, jak se tím pracuje, že jo?” zabručel nepříjemně vetešník. 

“S lampami?” Anis vzhlédl k muži. 

“Jo, s lampama.” vetešník se nebezpečně nad Anise s bradou málem opřenou o pult naklonil. 

“Ale jistě, že umíme pracovat s lampou. Mockrát vám děkujeme, kolik jsme dlužní?” zeptala se Rasha dřív, než Anis otevřel ústa a ještě by přes ně dostal. 

“Dvě lampy a čtyři lahvičky oleje… to je…” vetešník v hlavě sčítal. 

“Pardon? Říkal jste čtyři lahvičky?” pozvedla obočí Kira. 

“Přesně tak, tady jsou…” vetešník se zahleděl na pult, na kterém stály dvě lahvičky. Zamračil se, ale pak se otočil za sebe a přidal k nim další dvě. 

“Takže… Dvě lampy a čtyři lahvičky oleje.” zopakoval. Pak se velice zmateně zahleděl na lampu na pultu, ve které stály dvě lahvičky oleje. 

“Tak dost!” praštil do pultu a nebezpečně na trojici dobrodruhů zavrčel. 

“Nedělejte si ze mě blázna, to vám neprojde!” 

“Pardon..?” zeptal se nechápavě Anis. Vetešník přeskakoval pohledem mezi ním a dvěma dívkami a měl pocit, že na něco zapomíná. Na něco velice důležitého. 

“Mohli bychom vás poprosit o tu druhou lampu a ty zbylé dvě lahvičky oleje? A kolik to prosím bude?” zopakovala Rasha. Vetešník se s podezřívavým mumláním natáhl pro další olejovou lampu a dvě lahvičky oleje. Položil vše na pult, spočítal a pak si řekl o peníze. Blondýnka mu přesně tolik vložila do natažené dlaně, zatímco brunetka vedle ní sebrala lampy a mladík si shrnul do torny lahvičky s olejem. 

“Na shledanou.” rozloučila se Rasha a pak spolu s Anisem a Kirou vyšli před obchod. 

“Bylo to vážně nutné?” zabručela Kira na Kavalíra, který je tam již čekal s třetí lampou pevně u pasu a čtyřmi lahvičkami schovanými v některé z mnoha neviditelných kapes. 

“Nepylo.” odvětil Kavalír “ale hodilo se to.” 

“Jak to vůbec děláš, to mi řekni? Jak to, že si tě většina prodavačů, hospodských a dalších takových nepamatuje?” zeptal se Anis.

“Ale, to je taková malá kletpa…” odvětil Kavalír a mávl nad tím rukou. 

“Takše… máte kašdý svoji lampu?” zeptal se dřív, než se jej zbytek skupiny mohl na něco dál vyptávat. 

“Ne. Máme tři lampy. A už to je o jednu navíc, než jsme zaplatili. Zase. Pokaždé, když někam jdeme, tak vždycky zaplatíme za méně, než si vezmeme a řeknu vám upřímně, že se mi to už přestává líbit…” spustila Kira. Kavalír mezitím sáhl do útrob svého kabátu a vtiskl jí do ruky čtvrtou lampu. 

“A tu jsi ukradl kde?” zamračila se nepříjemně Kira. 

“Tu jsem koupil pšed nějakou dopou, to jsme se ještě nesnali.” odpověděl Kavalír s klidem. Kira jej ale stále propalovala nepříjemným pohledem. 

“Topě pych kladenou nedal… Vím, še ti to není pšíjemné… Na dluhou stlanu losuměj, kladení je můj šivot a většina všiváků má stejně věsi pšedlašený, takše by akolát okladli nás.” 

“Takže.. tedy… každý máme vlastní lampu… Můžeme jít…” prohlásila nejistě Kira. Cítila, jak se na ni Kavalír dívá a moc netušila, co si o tom pohledu myslet. Ale aspoň jí dal lampu nekradenou.