Podívej se ven - #Wordvember 2020, příběh třináctý

Jabán, vy Žaláti! 
Tak moc vám chci udělat radost, plánuji si sladký a hřejivý příběh pro #Wordvember a pak mě zradí mé hudební podklady. Ale dokázali jsme to, drazí moji. Povídka je tady, je jistě k tématu a snad vás zahřeje u srdce. 

13. Podívej se ven 

Již od půlnoci dopadal na zem první sníh. Než se rozednilo, již nebylo vidět více, než závěje jemného prachu, který přikryl prach jako peřina. 

“Už tam budeme.” uklidňovala Rasha zbytek skupinky, který tiše bručel a šlapal silnicí za ní. Poslední dva dny pěkně mrzli a neměli moc štěstí na pořádný hostinec. Poslední noc strávili v herberku. Nebyl to jejich oblíbený zážitek. Ale prý byli blízko svého cíle. Rasha si tím byla jistá a po celý den krok za krokem nabírala tempo. Po poledni se ostatním zdálo, že už spíš běží. 

Šeřit se začalo brzo. Vskutku brzo, ale naštěstí nepadla úplná tma, než dorazili do menšího městečka. Ještě před hradbami je Rasha dovedla k jednomu domu s patrem. V očích jí pomalu zasvítily jiskřičky, když vzhlédla k horním oknům. 

“Potřebuju kamínky.” prohlásila a otočila se na své tři přátele. 

“Nechci ti to kazit…” podotkl Anis a pak se protočil na místě. Všude okolo nich byl sníh. A z nebes se pomalu začínaly snášet nové vločky. Rasha nespokojeně mlaskla. Co by teď dala za pár kamínků. Opět toužebně vzhlédla k oknům v patře. 

“Ah prosím, prosím, podívej se ven… Prosím.” zašeptala spíš sama sobě. Anis mezitím uplácal sněhovou kouli a hodil ji po Kiře. Ta se sehnula a již se chystala mu útok oplatit. Vzápětí jí ve vlasech přistála sněhová koule z druhé strany. Zazubila se a kouli zamýšlenou pro Anise hodila Kavalírovi přímo do nosu. Zatímco ten se vzpamatovával, již házela druhou sněhovou kouli po Anisovi. Většina koulí míjela své cíle během té nelítostné války, především proto, že všichni tři byli velice obratní. Kira ale jako cvičený lovec a lukostřelec přeci jen oba dva předčila ve své mušce. 

Rasha mezitím spínala ruce a uvažovala, jak vylákat obyvatele pokoje k oknu a přimět jej, aby se podíval ven. Její nekonečné prosby pronášené teď už polohlasným mumláním nepomáhaly. Jen se tím malinko zahřála. V tu chvíli se akorát Kavalír sehnul před jednou Kiřinou koulí hozenou s velkou vervou. Bílá sněhová střela proletěla Rashe kolem hlavy a přistála v okně, ke kterému blondýnka celou tu dobu toužebně vzhlížela. V Rashe by se krve nedořezal. Stála tu tak dlouho… Tak dlouho! Obklopená  tou bílou mizérií, její tři přátelé se jí koulují za zády a ji netrkne hodit kus sněhu po tom zatraceném oknu?! Občas jí je všechno to vzdělání k ničemu, když neumí být hloupá a najít jednoduché řešení. 

Rasha se sehnula a začala si uplácávat další sněhovou kouli, aniž by si všimla, že její přání se vyplnilo. Nejen, že ten, komu pokoj za oknem patřil, konečně pohlédl ven. Okenice se dokonce otevřely a tak, když Rasha svou velice dobře mířenou sněhovou kouli do okna hodila, už jen mohla sledoval, jak se sníh rozprskl po tváři černovlasé dívky. Čas jako kdyby se zastavil. Kavalír a Kira přestali topit Anise ve sněhu a Rasha jen tiše zírala, jak dívka stírá sníh z obličeje a trochu u toho prská, jak se jí část do úst. Rasha polkla. 

“Netušila jsem… že naše setkání… bude takové…” prohlásila černovláska, pak se vyškrábala na parapet a z něj skočila do závěje pod oknem. 

“Yewo!” vyhrkla překvapená Rasha a rozběhla se ke své ženě. Ta se velice rychle postavila na nohy a sotva byla blondýnka na dosah, skočila jí okolo krku. 

“Stýskalo se mi!” 

Rasha Yewu pevně sevřela okolo pasu a pořádně se s ní zatočila. 

“Také se mi stýskalo.” zamumlala černovlásce do vlasů. Kira, Anis a Kavalír se mezitím postavili a oprášili poněkud promočené oblečení. Postávali tam teď docela nejistě, neboť nechtěli pokazit romantické shledání. 

Nakonec se ale Rasha s Yewou dotočily a černovláska od své ženy odskočila. 

“Musíte všichni mrznout, pojďte dovnitř…” prohlásila a už držela Rashu za obě ruce a táhla ji do domu. Rasha akorát dokázala jednu ruku vysvobodit na tak dlouho, aby na své přátele mávla, aby ji následovali. Kira vykročila odvážně jako první a Anis s Kavalírem se vydali za ní. Všichni byli neskutečně rádi, že to udělali, když o chvíli později svírali plecháčky se sladkým nápojem. Kira se opatrně naklonila ke Kavalírovi.

“Prosím tě… poznám, že je v tom mléko… ale co je to vlastně?” zeptala se tiše, aby ji Rasha s Yewou neslyšely. Momentálně byly zaměstnány tím, že Anisovi odpovídaly na to, kde sehnaly oddávajícího a jaké páry je ještě ochotný oddat a kolik flašek ho to bude případně stát. 

“Šíká se tomu kakao. S kakaa se dělá šokoláda.” pošeptal jí Kavalír zpátky. 

Všichni seděli na kožešinách u krbu, ve kterém plápolal oheň a čtveřici bylo konečně po několika dnech opravdu teplo.

“Ani nemůžu vyjádřit, jak jsem ráda, že ses podívala ven.” prohlásila Rasha s hlavou v Ewině klíně. Její žena ji mezitím hladila ve vlasech. 

“Jediné, čeho lituji je, že jsem to okno otevřela.” odpověděla s úsměvem Yewa. Pak se sklonila a líbnula Rashu na čelo.