Taneční botky - #Wordvember 2020, příběh sedmý

Jabán, vy Žaláti! 
Už se nám tady zakulacuje první týden letošní #Wordvember výzvy. S tím, jak bude dnešní povídka vypadat jsem si lámala trochu hlavu už od včerejška, ale nakonec jsem si to psaní pěkně užila. Backstory se jistě dočkáte, toho bych se nebála... Jen ho musím vymyslet. Prosím tedy, užijte si dnešní dobrodružství a dejte mi vědět, cokoli vás napadne. 
S láskou a depresí, Kalamity Iharo

7. Taneční botky

“Takže… takhle to funguje..?” Kira nejistě postávala za zády svých tří společníků a nejistě je sledovala. Anis, Kavalír a Rasha klečeli u omráčeného a svázaného muže a prošacovávali ho. 

“Samozřejmě. Ohrožoval nevinné, postarali jsme se o něj a teď si za to vybíráme svoji odměnu.” odpověděl jí Anis. 

“A jelikoš py pylo nemolální šádat sokoli od silotků plasujísích v knihovně, opeleme tady pána aglesola.” dodal Kavalír. Pak se spokojeně uchechtl, když vytáhl zvláštní černé střevíce, které měl omráčený muž za pasem. 

“Oh, to vypadá jako artefakt. Ukaž.” natáhla se po nich Rasha. Kavalír prudce ucukl rukou a zasyčel. Anis přestal šacovat jejich oběť a velice překvapeně se na Kavalíra zahleděl. Podobně překvapeně na něj hleděly také Kira a Rasha. 

“Paldon… Leflexy…” omluvil se Kavalír a podal střevíce Rashe. 

“Promiňte, ale zpátky ke konverzaci, kterou jsem se tady snažila vést… Tohle vám přijde morálnější?” ozvala se Kira nepříjemně. 

“Samozřejmě, hlavně teď, když jsme Kavalírovy rozmluvili to, že toho muže svlékneme a přivážeme někam nahého.” odpověděla Rasha a pečlivě si střevíce prohlížela. Anis mezitím šikovně odvázal muži od opasku dva měšce plné peněz a Kavalír našel dalších několik mincí v tajných otvorech, které měl muž v podrážkách svých bot. 

“Mohli byste alespoň dát nějaké z těch peněz jim?” vyhrkla Kira a mávla paží ke skupince sirotků, kterou před mužem před chvílí zachránili. 

“Oh, ale jistě…” zvedl se Kavalír a pohodil v ruce pár drobných, které vysvobodil z podrážek.

“E-e! Tohle ne… Anisi.” Kira se otočila na mnicha, který potěžkával dva měšce. Ten se s neochotným povzdechem zvedl. 

“Víš, že peníze kazí charakter, že ano?” houkl po Kiře, zatímco nejvyššímu sirotkovi, chlapci s rudými vlasy a obličejem posetým pihami, podával jeden z měšců. 

“Věřím, že si na to velice rádi přijdou sami.” odpověděla Kira a pak se na skupinku laskavě usmála. Ti jí váhavě pokývali zpátky a pro jistotu se konečně vydali svou cestou. 

“Může mi někdo říct, kde je vůbec nějaká hlídka? To vážně nikoho nezajímá, že tady obíráme muže v bezvědomí o všechno, co nejsou jeho svršky?” rozhlédla se Kira nervózně. 

“Nepřivolávej neštěstí!” upozornil ji Anis. 

“Myslím, še máme všechno.” zvedl se od muže Kavalír a oprášil si kolena. 

“Takže co teď s ním?” zeptala se Kira. 

“Svázaný je… Dáme ho bokem z cesty a necháme, až ho někdo najde?” navrhl Anis.

“Někdo… Kdo mu vezme i ty svršky?” pozvedla obočí Kira. 

“Koukni na něj. Celý v černém, kápě vyšívaná stříbrnou nití, tajemný výraz i po tom, co jsme ho praštili do hlavy… Tohle je jasný zloun a toho určitě všichni nechají náhodné hlídce.” mávla nad tím rukou Rasha a také se zvedla. Pak pískla na Kavalíra a hodila mu střevíce.

“Řekla bych, že to bude mít co dočinění s lehkostí pohybu… Možná něco, co zloději pomůže, aby nebyl slyšet? Nejsem si jistá.” 

Kavalír vděčně pokýval a střevíce si prohlédl. Narozdíl od jeho obuvi, tady nenacházel žádné díry. Což rozhodně znělo jako zlepšení. Dál ještě střevíce studoval, zatímco i s ostatními zamířil ulicemi dál. 

“Mošná pych je měl skusit.” broukl po chvilce. 

“Rozhodně!” pobídl ho Anis. Kavalír zamyšleně pokýval hlavou a usadil se tedy na kraji ulice, stáhl své staré škrpály a nasadil si střevíce. 

Sotva se postavil, špičky se mu propnuly a vyrazily drobnými krůčky před. Z Kavalíra vypadlo “Eeeh”, jak se zakymácel, ale zvládl rovnováhu udržet. Jeho nohy se dvakrát pokrčily v kolenou a  znovu proply, než levá vystřelila vpřed, pravá se odrazila a Kavalír ladně přeskočil do středu ulice, kudy ho jeho nohy vedly dál s přískocích, poskocích a občas i jen tak, krok sun krok. 

“Sastavte toooo!” volal Kavalír nešťastně. 

“Takže ne boty pro zloděje, ale boty pro tanečníka.” poznamenala Rasha a studovala Kavalírovy pohyby soustředěným pohledem. 

“Ale pravdu jsi měla, opravdu jsou to ladné pohyby.” prohodil Anis. 

“Možná by mu mohl někdo pomoct?” navrhla Kira. 

“Ano plosím!” souhlasil nebohý Kavalír, tancující neochotně okolo nich. Anis s Rashou tedy kývli a skočili po Kavalírovi, zatímco se jej snažili držet přišpendleného na zemi, pokoušeli se také donutit jeho nohy, aby se přestaly zběsile hýbat a oni mohli svého přítele zbavit tanečních střevíců. Bylo z toho mnoho kopanců a ne všem se zvládli Rasha s Anisem vyhnout. Kira to celé sledovala a velice spokojeně se usmívala. 

“Věřím, že tohle je vhodná odměna za to dnešní okrádání a braní spravedlnosti do vlastních nenasytných rukou… a nohou.”