Pride Special #1

Jabán, vy Žaláti! 
Je červen a to si zaslouží oslavu! Jednak proto, že přišlo léto a druhak proto, že je červen měsícem plným oslav. A jedna z nich je také Queer Pride! A jakože Týr je nade mnou a můj tatíček Hádés pode mnou a Radegast mi pravděpodobně chlastá ve špajzu, tak vám říkám, že to oslavíme! Jak už jste vyčetli z předchozí pohádky, Iharo je čestným a hrdým členem LGBTQIA+ komunity. A většina jejích postav také... Tak proč to pro jednou neadresovat v příbězích velice přímo a otevřeně? 
Prosím, užijte si první velice queer speciál, tentokrát o naší oblíbené partičce z vesničky s velice dobrými sousedy. 

Pride Special #1

 “Takže… já jsem tě včera opravdu viděl, jak jsi dávala pusu na tvář dryádě?” zeptal se z ničeho nic Bran. 

“Cože?” vyhrkl Filip a podíval se trochu poděšeně po Avě. Byl začátek června. Ava, Bran a Filip seděli před lékárnou a pletli květinové věnce. Filip na své dveře, protože to měl jeho domovoj rád. Bran, protože si řekl, že to jeho valachovi bude slušet a Ava je pletla ráda i bez důvodu, ale tentokrát si věnec chystala pro Boru. 

“Ano, viděl jsi mě opravdu dávat pusu dryádě Boře.” odpověděla Ava, aniž by vzhlédla od věnce a jen mimoděk si strčila pramen rudých vlasů za ucho. 

“Ehm… Takže…” pokoušel se Bran vyloudit nějakou pořádnou větu. 

“Ano?” vzhlédla Ava. Ale to Bran raději uhnul pohledem a podíval se na Filipa. 

“Je to vůbec bezpečné?” zeptal se rychle. Filip pokrčil rameny a už se stihl sám vrátit ke svému věnci. 

“Co já vím, o co přesně šlo?” prohodil spíše řečnickou otázku. 

“Velice pochybuji, že to byla pusa z kamarádství.” opáčil Bran. 

“Já se v tom nevyznám, Brane, na mě se nedívej.” odpověděl Filip a trochu nepříjemně se zavrtěl. 

“Ale pochybuješ správně, to ti musím nechat.” potvrdila Ava Branovy domněnky. 

“Jak je to dlouho?” zeptal se Bran. Ava na chvíli přestala plést a zamyslela se. 

“Asi měsíc? Moc dlouho ne…” odpověděla pak. Bran pokýval hlavou.

“Takže… kluci nikdy nebyli možnost? Nebo to máš jako někteří Dobří sousedé?” ptal se dál. Filip se při tom zasekl a podiveně k Branovi vzhlédl. 

“Koukni, mít zálusk na ženy i muže není pouze záležitostí Dobrých sousedů. Je to běžné i u lidí… Ale zrovna u mě to tak není. U mě muži nikdy v úvahu nepřipadali.” vysvětlila Ava. Filip si odkašlal. 

“Abych vám taky trochu přispěl do osvěty. Dobří sousedé mnohdy ani mužské a ženské pohlaví nerozlišují, především ne u sebe.” 

“To ani někteří lidé.” broukla Ava, zatímco už zase pletla. 

“Opravdu?” Filipa tohle docela překvapilo. 

“Jo, o tom jsem slyšel. Občas se prostě lidé necítí jako pohlaví, se kterým se narodili, občas se necítí jako pohlaví vůbec… Teda, nevím, jestli to říkám dobře…” Bran se trochu pozastavil. 

“Eh, v podstatě. Lidský jazyk je v tomhle velice zaostalý, takže se to těžko označuje a vysvětluje.” navázala hbitě Ava. 

“Ono to rozlišování celkově mi přijde zaostalé.” zamumlal Filip. 

“Já nevím, já se docela rád jako chlap označuju.” pokrčil nad tím Bran rameny. 

“Hmm… Já bych se bez toho asi obešla.” prohodila po chvíli Ava. Chvíli bylo ticho. Pak ale Filip prudce odložil svůj nedokončený věnec. 

“Opravdu? Opravdu je normální, že se někteří lidé neoznačují ani jako on ani jako ona?” podíval se po Avě. 

“Ne, neoznačují. Není to sice běžné, ale jsou takoví lidé.” pokývala Ava hlavou. 

“Proč mi to nikdo neřekl?” vyhrkl Filip otázku velice vyčítavým tónem. Ava se tedy opět zastavila v pletení a překvapeně zamrkala. 

“Neptal ses…” hlesla. 

“Ale copak jsem mohl vědět, že se mám ptát?” vyhrkl Filip. 

“Mohl jsi? Pokud jsi řešil rozdíly mezi Dobrými sousedy a lidmi, abys mohl oběma dobře porozumět, mohlo tě napadnout se zeptat.” odpověděla Ava. Filip otevřel ústa, aby se bránil, ale pak je zase beze slova zavřel, protože Ava měla pravdu. 

“Omlouvám se… Chápu, že to Avilu nemohlo napadnout samo.” zabručel nakonec a jak on, tak Ava se vrátili k pletení. Bran už v tu chvíli doplétal. 

“Ono, co se týče mojí babičky, není tak šokující, že někomu něco neřekla.” nadhodila Ava. Od Filipa se ozvalo jen soucitné zahuhlání. 

“Aha! A mám to!” vyhrkl Bran a nadšeně zvedl dokončený věnec. 

“Gratuluju, určitě bude Šejtročkovi chutnat.” mrkla na Brana Ava. 

“Chtěla jsi říct, že mu bude slušet.” opravil ji Bran.

“Jistě, jistě… utíkej mu ho nasadit.” zamávala mu  Ava. Ale Bran se ani nehnul. 

“Mě spíš zajímá takhle konverzace. Chápu, že jsem tady jediný, nudný muž, který je spokojen s bytím mužem a bytím orientován pouze k opačnému pohlaví…” 

“Chudák Loch.” přerušil Filip uchechtnutím Brana. 

“Loch?” pozvedl Bran obočí. 

“To víš, samou láskou by tě snědl.” odpověděl Filip. 

“Tak to umře hlady.” zabručel Bran nespokojeně. 

“Chudák. No a co bys chtěl ještě slyšet dál, Brane?” zeptala se Ava, aby odvedla řeč od kelpie, který si velice oblíbil spojení Brana a pojmu “K nakousnutí”. 

“Copak já vím? Co tedy Dobří sousedé… Nikdo z nich opravdu pohlaví neřeší?” s otázkou se Bran otočil na Filipa. 

“No, většina ne. Někteří ho ani nemají a to myslím tím, že nemají ani reprodukční orgány. Například takové bludičky. Někteří dobří sousedé pak mají zcela jasně vyvinuté určité pohlavní znaky, ale je to pro ně prašť jak uhoď… A někteří se v jisté definici vyžívají, ale je to spíš taková… Výstřelka. A to platí i co se týče volby partnerů… V čem se hodně názory liší, je jestli je mít jediného partnera přežitek, nebo ne.”

“Hm a jak to vidíš ty?” vypadlo z Avy. 

“J-já?” 

“Jistě, Filipe, co ty? Tak už víme, že tvé pohlaví je někde zahozené v lese… Ale co dál?”  přidal se Bran. 

“Já… Asi nic?” pokrčil nad tím Filip rameny. 

“Jakože vůbec nic? A nikdo?” ujišťoval se Bran. Filip váhavě přikývl a pro ujištění se podíval po Avě. 

“Jistě, proč ne… Říká se vám hermiti. Občas to prostě nejsou ani ženy, ani muži ani nic mezi tím…” přikývla povzbudivě Ava. Filip se na to trochu uklidnil. Ujištění z její strany ho uklidnilo. Přeci jen, ona byla člověk. A on se v tuhle chvíli jako člověk akorát tvářil. 

“Ano, asi tak… Žádné pohlaví, žádná… přitažlivost?” zaváhal Filip.

“Nenapadá mě lepší slovo.” přikývla Ava. Bran také jenom přikyvoval. 

“Hádám, že Loch má v tom případě opravdu smůlu.” zamumlal po chvíli. 

“Co tím myslíš?” zeptal se Filip. 

“No to víš, u mě má smůlu a ty, jeho naděje, se jménem jako ‘Filip’, znamenající ‘Milovník koní’ jej také nezachráníš…” 

Filip nabral hrst květin a hodil je po Branovi, který se rozesmál. Většina květin se mu zachytila v hustých vlasech. 

“No, ty vypadáš…” ušklíbla se Ava. 

“Alespoň budu ladit se Šejtročkem… odpoledne spolu vyrazíme do lesa… A všichni budou koukat. Vodopanenky, Loch.. .všichni.” uculil se spokojeně Bran. Ava pokroutila hlavou.

“Víš, většinou narážíš na muže, kteří jsou hrdí jako muži a dávají to všude na odiv svými svaly a hraním si na tvrďáka… A ty jsi šťastný s kytkama ve vlasech a květinovou korunou pro svého valacha.” zamumlala Ava téměř fascinovaně. 

“Oh, jistě, mohl bych ti do těch kytek kopnout, dělat Hrrr Grrr, já jsem velký silný Bran, nikdy si neperu a nikdy se nemeju, protože mýdlo je pro ženský… Ale to je taková hovadina. A pěkně rychle se to omrzí.” odvětil Bran s pokrčením ramen. 

“Prosím, dělej občas Hrrr, Grrr, Já jsem velký Bran…” ozval se Filip a jen stěží se udržel od nepatřičného výbuchu smíchu. Ava tak silná nebyla a po tom, co to Filip zopakoval, musela odložit věneček, který by její zběsilé tleskání jinak nepřežil. 

“Mimochodem, úplně jsme zamluvili, že jsi dávala pusu dryádě! Já chci slyšet víc!” ozval se rychle Bran. 

“Drbno.” rýpl si přátelsky Filip. Oba se pak zahleděli na Avu, které sice docházel dech, ale nedocházel jí smích. 

“Myslím, že jsme ji pokazili.” nadhodil Bran.

“Ona si ji Bora zase spraví.”