Bílý had/Hadí král - #Wordvember 2021, příběh druhý

Jabán, vy Žaláti!
Přináším vám druhou povídku pro letošní #Slovopád a doufám, že se vám zalíbí. Vše se nám odehrává ve stejném universu, jen tak trochu na jiném dvoře, než minule. Nevím, jak více vám to tady ještě okecat, takže se klidně vyjádřete spíše vy, napište nějaký ten komentář a dejte vědět, jestli se #Slovopádu účastníte také. Nějak mi ta počeštělá verze přirůstá k srdci. 
No a teď už tedy... 

Bílý had/Hadí král

Pohledný bělovlasý muž sledoval hemžení na dvoře a jen se pro sebe ušklíbal. 

“Opravdu je nutné se na příchod půlčité princezny připravovat rok dopředu?” zabručel a nepříjemně probodl pohledem skřítka, který do něj málem vrazil. 

“Jistě rozumíš, drahý Gwynrhi, že je příchod princezny Tamishi významnou záležitostí. Tak významnou, že je třeba na ni být připraven dopředu.” objevila se vedle bělovlasého muže samotná královna víl. Gwynrhi se uctivě uklonil a pak si trochu upravil kabát z bílé kůže, narovnal neexistující pokrčení a vzhlédl k ženě, která se nad ním důstojně tyčila. 

“Drahá královno, když dovolíte… Kdo ví, zda vůbec princezna přijde. Ne snad, že by ji její lidský otec nechtěl pustit, ale doslechl jsem se, že je dosti tvrdohlavá a ráda si staví hlavu… A považte, jakmile se vydá na jakoukoli cestu, stále k tomu bude mít co říct král Oberon.” 

“Opovažuješ se mi tvrdit, že snad král Oberon má slovo v této situaci? Ačkoli mě nepřekvapuje, že něco křivého plánuje.” zasyčela královna. Gwynrhi si dovolil drze pokrčit rameny. 

“A proč by ne… Má na to veškeré právo. Alespoň podle něj tedy.” na tváři se mu rozlil úšklebek, který královnu o to více popudil.

“Tvá slova jsou jedovatá jako kousnutí tvých poddaných.” odvětila Titánie a raději neshlížela na bělovlasého krále hadů. Jemu ale toto vyjádření vůbec nepřipomínalo urážku. Naopak, mohl by je vzít jako pochvalu. 

“Ne všichni, drahá královno. Někteří se naopak velice rádi lísají a objímají.” odpověděl s úsměvem, jaký se na krále hadů příslušel. 

“A ke komu se pak rád lísá tvůj nejmladší syn? To on ti jistě přináší ony důležité informace, není tomu tak?” 

Gwynrhim trhlo. Jeho nejmladší a nejkrásnější syn… Samozřejmě, že to byl on, kdo mu přinášel informace ode dvora krále Oberona. A to přímo od nejvěrnějšího Oberonova služebníka. 

“Chápu to správně.” usmála se spokojeně Titánie. 

“Nuže, pokud tedy Puk nechává vzkazovat, že jeho milovaný král něco chystá, pak bychom měli jeho laskavosti využít a nachystat se také. A když už má tvůj syn v Pukovi tak vřelou oporu, proč by to nemohl být on, kdo by na mou dceru trochu dohlédl, než za mnou dorazí? Hm?” královna víl se neptala. Byla to podmínka za to, že bude Gwynrhi jinak zanechán na pokoji. Občas musel něco takového nepříjemného zkousnout, aby mohl mít vlastní klid. Hadí král si upravil kostěnou korunu, která mu seděla na hlavě a trochu si zkousl ret, aby ihned neřekl něco, čeho by mohl litovat. To má za to, že si pustil pusu na špacír. A jeho syn to má za to, že se spustil s Pukem. 

“Jestli si vaše výsost myslí, že je to dobrý nápad, předhodit mého syna lidem…” zabručel nespokojeně. Nemluvil za svůj rod, to rozhodně ne, ale on sám těm lidským stvořením moc neholdoval. 

“Tvůj rod je přeci plný polokrevných, není to tak Gwynrhi? Řekni, kolik potomků už tvůj rod s lidmi zplodil?” královna Titánie věděla moc dobře, jak uhodit hřebíček na hlavičku. 

“Podle krále Oberona příliš, podle vás ne dost… Jsme tedy v poněkud neutrálních číslech.” dovolil si Gwynrhi ještě drzou poznámku. Co jiného vlastně mohl dělat, královna víl se už přece dávno rozhodla. 

“Nezdržuj se tedy, Králi hadů a raději svého syna s jeho úkolem seznam co nejdříve. Princezna se brzy vydá na cestu, které by mohl zkusit král Oberon zneužít. Bude potřebovat dobrého společníka a ochránce.” 

A na tohle už nemohl Gwynrhi nic říct. Královna víl zmizela tak jako se objevila, on pouze ucítil zavanutí vánku po svém boku a tušil, že je zase ponechán přihlížení osamotě. Ještě chvíli sledoval to poplašené hemžení a pak se zasyčením zmizel v prvním křoví. Do svého podzemního sálu už se odplazil v podobě sněhově bílého hada a takto, dosti uražený, sečkal na kamenném trůně na svého nejmladšího syna. 

Jakmile mladičký princ vkročil do sálu, na trůnu se hadí král proměnil zpátky do své polidštěné podoby muže malé postavy s úzkými rameny a dlouhými bílými vlasy. Jeho nejmladší syn mu byl tolik podoben, byl jen vyšším a svalnatějším obrazem svého otce. 

“Přináším ti nové zprávy, otče. Ale doslechl jsem se, že jsi dnes byl u dvora královny víl, hádám tedy, že už tě vlastně ničím nepřekvapím.” mladý princ s vlasy volně spadajícími až do pasu, které za ním vlály jako hedvábný závoj spěšně přikročil ke trůnu svého otce. Na ten jediný dopadalo denní světlo v němž se král nyní vyhříval. 

“Ale jen povídej, co ti tvůj drahý přítelíček pověděl?” zabručel Gwynrhi. Měl už dávno tohle přátelství zatrhnout. Kolik let se usiloval o stejné postavení u obou dvorů a pak to jeden jeho syn takto zkomplikuje. Alespoň viděl, jak nespokojeně se jeho syn nad slovem “přítelíček” zašklebil a to mu dalo pocit zadostiučinění. 

“Puk…” pronesl princ důrazně jméno toho, s nímž se scházel “Puk mi svěřil, že se princezna Tamisha rozhodla poslední rok před příchodem ke dvoru své matky strávit cestováním po království a takzvaným dobrodružením.” 

“Ano, něco takového jsem slyšel také. A nakonec není to tak důležitá zpráva pro mě jakožto spíše pro tebe.” odpověděl král. 

“Co tím myslíš?” 

“Myslím tím to, drahý synu, že máš za úkol se s princeznou začít družit sám.” 

Mladý princ překvapením zalapal po dechu. Velice prudce odkročil od svého otce a probodl jej uraženým pohledem. 

“To přece nemůžeš! Kdo to rozhodl? Já nic takového dělat nehodlám!” začal se ihned bránit. 

“Moc dobře víš, že… Já a Puk… Totiž…” dále už princ nepokračoval. Neměl toho totiž moc co říct. Jistě že se s Pukem scházel v přátelském duchu a občas udělali pár kroků za přátelskou hranici. Ale hadí princ moc dobře věděl, že v té říši citů, ve které se ocitl, je jen on sám. 

“Takhle jsem to samozřejmě nemyslel, ty horká hlavo.” zabručel král, když viděl, jak si dva a dva spojuje jeho syn. Vyčkal, až si princ trochu oddechne a zase k němu s očekáváním vzhlédne. 

“Královna Titánie si je toho vašeho… přátelství s Pukem vědoma a proto rozhodla, že budeš princeznu Tamishu doprovázet a ochráníš ji před zákeřnými plány krále Oberona. Nic víc. Ale ani nic míň.” vysvětlil svému synovi. 

“Ah tak… Pak bych se měl nejspíš vydat na cestu.” pokýval hlavou princ. 

“To bys nejspíš měl.” souhlasil král a sledoval svého syna, jak mizí ze síně pryč. Neměl z toho dne vůbec příjemnou náladu. Raději se znovu uchýlil do své podoby bílého hada a stočen na trůnu se vyhříval v paprscích slunce.