Mizející obchod - #Wordvember 2021, příběh dvacátý osmý

Jabán, vy Žaláti! 
Co? Já? Nudit se v práci? Jak jste to poznali? A vůbec! Já se nenudím! Já zaslouženě odpočívám za počítačem po tom, co jsem si odházela celý prohlídkový okruh! Protože je neděle a údržba nedělá... Ale já jim to nemám za zlé. Pak mi zaplatí rehabilitace na záda. A teď už tedy užívejte bronzový #Wordvember! 

Mizející obchod

Drobná shrbená ženština pobíhala po dřevěné podlaze, její plochá, široká chodidla pleskala o parkety a k tomu ještě ženština přidávala do rámusu různé zvuky přerovnávání, kramaření a mumlala si pod nosem. Už dlouho v těchto místech nebyla. Většinou se svým obchodem trajdala více po okrajích kontinentu, u moře a tak. A také trochu víc na severu. Najednou se ženština zastavila uprostřed místnosti a několikrát zaškubala ocasem. Zvuk, který jí zastavil se ozval znovu. Bylo to klepání. Luskla prsty, nad kterými blikla jiskra a stěna se začala rozevírat. 

Oberonovi se po tváři na vteřinu rozlila vlna úlevy, když se kmen rozevřel a odhalil skrytou místnost ověšenou poličkami, květináči a harampádím. Uprostřed postávala trollí žena a s očekáváním na něj a Titánii hleděla. Oberon se pootočil na Titánii a pokynul jí dovnitř. Královna víl si trochu odfrkla, ale sklonila hlavu a protáhla se otvorem v kmeni do záhadného obchůdku. Oberon jí byl v patách a sotva byli oba bezpečně uvnitř, kmen se opět zacelil. 

“Tak.. čemu vděčím za tak vzácnou návštěvu?” zeptala se Senka. 

“Král Oberon na nás přivolal zkázu křehkého míru, který se nám podařilo nastolit a po dlouhá staletí udržovat.” prohlásila dramaticky Titánie, zatímco korunkou škrabala o strop.

“No, že byste se oba předřeli…” zabručela Senka a začala zase pochodovat po místnosti.

“Kdybyste mě raději řekli pořádně, co se stalo. Já si na ty vaše vílí tyjátry a poetickou řeč nepotrpím. Já jsem obyčejná bába.” 

Titánie vypadala, že vzteky ještě povyroste, když jí Oberon položil dlaň na rameno a předstoupil dopředu, že to se Senkou vyřeší sám.

“A ty se mě teď opovaž tahat za nos! Já jsem tady ten svůj obchod měla ještě dřív, než ty ses zrodil a potřeboval plínky.” pohrozila mu Senka pěstí. Oberon chvíli zalapal po dechu, ale pak zase našel ztracená slova.

“Jistě vzpomínáš, když jsem tě přišel žádat o pomoc s naším nepřítelem osm set let zpět… A já tady složil přísahu, jejíž síla ho měla držet mimo získání moci nazpět.” 

“Že já tě fláknu vařečkou, veličenstvo! No neříkala jsem, přísahej na něco jiného? Ale to on ne! Král si bude přísahat na svou lásku a nerozlučnost s královnou Titánií…” začala Senka zase láteřit. Titánie, se značnou dávkou překvapení, se otočila na Oberona. 

“Na co, že jsi přísahal?” ujistila se nevěřícně. To Senku na vteřinu zastavilo. Pak z rukávu vytáhla vařečku, vyskočila na špičky a švihla Oberona po hlavě. 

“Au! Ale to už přestává všechno! Alespoň trochu úcty!” dupl si král elfů. 

“Ty jsi přísahal na naši lásku a nic jsi mi neřekl?!” okřikla jej Titánie. 

“Ve skutečnosti přísahal na vaši nerozlučnost.” odpověděla jí Senka a pak se vyčítavě zamračila na Oberona. 

“A nic jsi mi neřekl!” vyhrkla Titánie znovu a dupla si také. Akorát na Oberonovu nohu. 

“Au! A co jsem měl tenkrát dělat?! Věřil jsem, že přes všechny útrapy my dva budeme vždycky ti, kteří se na konci dne sejdou v chápavém souručenství.” bránil se Oberon. 

“A pak jsi měla to dítě.” dodal jedovatě. 

“Aargh! Já měla dceru, dítě jsi ty, králi elfů. Přísahej si tady na co chceš, já jdu povolávat svůj dvůr, aby začal hledat a kdo nebude hledat, bude se připravovat na nejhorší.” prohlásila Titánie a odebrala se ke zdi, kterou před chvílí přišli. 

“Dobrá ženo, prosím otevři mi.” rozkázala. 

“Jo, to já teďka nemůžu. To byste museli vyskočit oba a jakmile vyskočíte, tak i s celým tímhle krámkem zmiznu jinam.” odpověděla Senka. Titánie se na ni otočila a z očí jí šlehaly blesky. 

“Mohu nabídnout sesli.” odpověděla Senka a ocasem šťouchla do jedné židle kousek od sebe a strčila jej směrem k Titánii. Ta se tedy posadila, přehodila si nohu přes nohu a založila ruce na hrudi. Senka se zase otočila na krále Oberona. 

“Tak, co budeš dělat?” zeptala se. 

“Proto jsem přišel… Potřebuji pomoc, radu, něco… Klidně budu znovu na něco přísahat. Třeba na nebe, které je modré.” 

“Při tvém talentu by do zítřka zezelenalo.” zabručela Senka. 

“Ah, prosím, buď nápomocná!” vyštěkl Oberon. 

“Jistě, dá se samozřejmě znovu seslat stejné kouzlo. Ale to bys musel napravit, co jsi provedl a musel by jsi získat odpuštění královny Titánie.” 

“Nebo…?” zeptal se rovnou Oberon. Senka mu znovu zahrozila vařečkou, ale pak se s brbláním otočila a začala prohledávat police na druhé straně obchůdku.

“Jak jsi tuhle osobu vůbec našel?” sykla Titánie směrem ke králi Oberonovi. 

“Slyšel jsem o ní jako o neskutečně mocné kouzelnici.” odvětil Oberon. 

“Já o ní tedy nikdy neslyšela.” zabručela Titánie. 

“Je těžké se s ní setkat. Drží všechna moudra světa, ale nemůže se nikdy zastavit. Kdekoli se objeví, smí pomoct jen jedinému návštěvníkovi a pak musí zase celé své živobytí přenést jinam.” vysvětlil Oberon. 

“Takový krávoviny si pamatuješ, ale že bys vzpomněl na to, abys Titánii řekl o své přísaze, nebo abys myslel na to, že ji nesmíš porušit, to už ne… Na to už jsem hloupej král.” ozvala se Senka, zatímco se přehrabovala zbožím. 

“Co když nám nebude schopna pomoct?” zeptala se Titánie. 

“Tak vás vyhodím ze dveří a zmiznu jinam!” houkla Senka přes rameno. Titánie na to věnovala Oberonovi velice nepříjemný pohled a ten se raději ani nezkoušel bránit, protože mu bylo jasné, že tohle všechno padá na jeho hlavu. 

“Drahé výsosti… Možná bych něco měla.” prohlásila konečně Senka a otočila se na dvojici. Ruce měla obalené kusy látky a držela meč v kožené pochvě. 

“Ten je…” odtušila Titánie. 

“No rozhodně není bronzový, vaše jasnosti.” ušklíbla se Senka. 

“Dobrá, kde je v tom háček? Kromě materiálu.” zeptal se raději Oberon. 

“Nesmí s ním bojovat ani člověk, ani víla, ani chudák, ani král… Není to zas tak těžké. Ale vznikl v době, kdy by poločlověka jeden těžko pohledal.” odvětila Senka. Oberon se plácl do čela. 

“Vidíš! Ještě že máme moji dceru!” usmála se vítězně Titánie. Senka se vesele zazubila. 

“Královna staví mosty mezi světy…” utrousila. Položila meč na stůl a začala štrachat látky, do kterých jej pak balila. Titánie se otočila na Oberona a její oči říkaly jediné: “tak vidíš”. 

Konečně dostali zabalený meč do rukou. Přesto, že mezi nimi a mečem byla tlustá vrstva plátna a vlny, stále nebylo nijak příjemné meč nést. Sotva jejich veličenstva vystoupila z otvoru ve stromu, lehce to za nimi zajiskřilo a jak Oberon, tak Titánie věděli, že teď už se v tomto kmenu na nikoho nedoklepou.