Můžeš mi věřit - #Wordvember 2021, příběh dvacátý šestý

Jabán, vy Žaláti! 
Iharo nemá ráda sníh. Dneska celý den sněží. Iharo si to tedy vybíjí na svých postavách. A co to znamená pro vás? #Wordvember plný drama! Drama je tady! Draaamaaa! Tak si ho užijte! 

Můžeš mi věřit

“Tak jsem vás konečně našla!” 

Trojice přátel zvědavě hleděla na zadýchanou rusalku. Ani jeden z nich ji nepoznával. 

“A… ty jsi?” zeptala se váhavě Tamisha. 

“Oh, na tom nesejde. Důležité je, kdo jste vy! Jste Fingal, Tamisha a Quinn, že ano?” 

“Záleží na tom, kdo se ptá.” zabručel Fingal. 

“Byli jste navštívit Třetí Oko! Nechali jste u ní mluvícího pavouka! Tak jste to vy, nebo ne?” 

“A i kdyby? Tak co?” zamračil se Quinn.

“Tak Třetí Oko je pryč! A nemůžu ji nikde najít a to ona nedělá! Nikdy neopouští svůj domov!” zamračila se rusalka. 

“A ten pavouk tam zůstal?” zeptala se Tamisha. 

“Ne.” odpověděla rusalka. 

“Není možné, že se prostě jen přestěhovala? Jak dlouho ji hledáš?” tentokrát se vyptával Fingal. 

“Několik dní. Čekala jsem na ni celý den v jejím domku a pak jsme procházela močály… Nevím, kam jinam jít a pak jsem si vzpomněla, jak mi vyprávěla o vás třech. A ty jsi dcera královny Titánie, měla by ses o nás starat.” prohlásila rusalka a ke konci svých slov se zaměřila na Tamishu. 

“To přece vůbec není její povinnost, takhle funguje náš lidský svět, ne váš!” rozhodl se bránit princeznu Quinn. 

“Vy jste jí nechali toho pavouka a pak je najednou pryč i s ním, je to vaše zodpovědnost tak jako tak.” dupla si rusalka. 

“A proč by to spolu mělo souviset?” zamračil se Fingal. 

“Protože byl zlý! A můžete mi věřit, že tohle já poznám! A navíc říkal, že je zakletý a že se jednou pomstí! Jak bych si to asi nemohla spojit!” rusalka už pomalu křičela. 

“A řekl, co je zakletý? Ten pavouk toho dost nakecal.” podotkl Quinn.

“Říkal jen, že všichni budou litovat a nejvíc jeho malý bráška.” odpověděla rusalka. Quinn frustrovaně zabručel a Tamisha bojovala s pocitem, že se musí plácnout do čela, ale Fingalem to trochu trhlo. 

“Možná… bychom se do toho neměli plést.” 

Změna tónu jeho hlasu ihned upozornila Fingalovy přátele, že se něco děje. Oba na něj upřeli zkoumavý pohled. 

“Fingale..? Je všechno v pořádku?” zaváhala Tamisha. 

“Není. Ale tohle je pro jiné hlavy, než ty naše. Nepomůžeme ti.” prohlásil rozhodně Fingal a pak se otočil zády a vyrazil pryč od rusalky. 

“Fingale, kam jdeš?” okřikl jej Quinn a spolu s Tamishou se za hadím princem rozběhli. Rusalka chvíli váhala, ale pak za nimi vyrazila také. 

“Jdu jinam! Nějakou vlastní cestou, jak jsme to měli v plánu, pojďme.” odpověděl Fingal, ale ani se neohlédl přes rameno. Tamisha se tedy trochu rozběhla a postavila se přímo před něj. 

“A dost, stůj!” dupla si a měla štěstí, že to Fingal ubrzdil, jinak by ji zašlápl. 

“O něco tady jde a ty mi řekneš, co to je!” prohlásil Tamisha a nezapomněla u toho několikrát šťouchnout Fingala do hrudníku. 

“Tamisho…” Fingal o krok ustoupil. 

“Řekneš to nám všem.” ozval se Quinn vedle něj a rozhodně si založil ruce na hrudi. Fingal se na něj zamračil se pak se otočil na Tamishu. 

“Já nemůžu, tohle po mě prostě nechtěj.” zaprosil. 

“Ale já to po tobě chci, krucinál.” odvětila Tamisha. Ale viděla, jak se Fingal tváří. A viděla, že se hadí princ bojí. Možná to je to, o čem tehdy mluvila Třetí Oko. Možná se ještě pořád nepřipravil tomu čelit. Ale jestli to souvisí s tím pavoukem a ten stojí u zmizení nevinné banshee, bude se muset Fingal pochlapit a nebo to z něj vytáhne mnohem bolestivějším způsobem. A to nechtěla. 

“Víš přece, že mi můžeš věřit.” prohlásila tedy trochu laskavějším hlasem a natáhla k Fingalovi ruku. 

“A přísaháš, že mě vyslechneš, aniž bys mě odsoudila?” pozvedl Fingal obočí. 

“Ať už uslyším cokoli.” přikývla Tamisha. Fingal si ji ještě chvíli prohlížel a pak přijal ruku a potřásl si s ní. 

“Hej,” ozval se Quinn “tady si můžeš potřást ještě s jednou rukou na to samé.” 

Fingal se na něj otočil a pak přijal i Quinnovu nataženou ruku. Pak se všichni tři zahleděli na rusalku. Ta překřížila ruce na hrudi. 

“Já si to ještě rozmyslím.” prohlásila. Fingal to musel přijmout. A tak pokynul ostatním a sám se usadil u blízkého stromu, pod který se všichni vešli. 

“Jak jsem říkal, měl jsem jednoho bratra, o kterého jsem přišel. Je to osm set let zpátky a není to něco, na co bych dnes byl pyšný. Věci byly jiné, lidé nás lovili, nenáviděli a vymýšleli, jak se nás zbavit. A my jsme nebyli o nic lepší…” Fingal se na chvíli odmlčel a sklonil hlavu. 

“Kdo to ‘my’ přesně znamená?” zeptal se opatrně Quinn, který tušil, že Fingal nemluví obecně o skrytém lidu. 

“Můj nejstarší bratr… korunní princ hadího království… Nenáviděl lidi a rozhodl se je vymýtit. Postupně si mě vychovával k obrazu svému a udělal ze mě svého generála… Řeky tehdy byly rudé a na polích byly rozesety kosti… Padaly před námi pevnosti.” 

“Pevnosti z natřikrát pálených cihel?” vzpomněla si Tamisha na místo, které se snažil Fingal kdysi tak strašně rychle opustit. Hadí princ jen tiše přikývl. 

“Co se změnilo?” zeptal se opatrně Quinn. 

“Titánie a Oberon... Začali budovat mezi našincem a lidmi zeď, vytvořili Skrytý lid… Ale bylo třeba ukončit řádění mého bratra a ten jim nechtěl dát jedinou šanci. Věřil, že lidé nesmí mít jedinou šanci… A byl velice přesvědčivý.” Fingal pokračoval dál. Dlouho tuhle minulost nevytahoval. Na dvorech o ní ti nejstarší věděli a ostatním se nevyprávěla. Byla už tak dlouho pryč… Svět se mezitím uzdravil. 

“Co přesvědčilo tebe?” zeptala se Tamisha, ale odpověď už tušila. Fingal se usmál a konečně se zase na své přátele. 

“Puk.” 

“Jsi do něj bláznivě zamilovaný už osm set let?” vykulila oči Tamisha. Fingal přikývl. 

“To je pěkně dlouho.” poznamenal Quinn.

“Měl spoustu času mě naučit, jak odpouštět, jak se oprostit od nenávisti… Co mi nemusel vysvětlovat dlouho bylo, že mu můžu věřit. Co se stalo s mým bratrem jsem nevěděl a nechtěl jsem to vědět. Stačilo mi, když mi Puk řekl, že je o něj postaráno. Musel jsem se starat o to, aby zbytek mojí rodiny Oberon a Titánie neroznesli na kopytech, nezadupali do prachu a tak dále…” 

“Tak teď už víš, co se s ním stalo. Proměnili ho v pavouka a on se osm set let toulal po zemi a sbíral síly a čekal na vhodnou příležitost.” prohlásila dosti naštvaným tónem rusalka. 

“To je divné. Proč by čekal tak dlouho?” pokroutila hlavou Tamisha. 

“Možností je spoustu a bojím se, že vím, koho se na to musíme zeptat.” odpověděl Fingal. 

“Koho?” zeptal se okamžitě Quinn. Fingal se podíval po všech třech a pak si dlouze povzdechl. 

“Budeme muset za králem elfů.” 

“Za Oberonem?” vyhrkla Tamisha. Přesně za tím králem, který se jí snaží ublížit?! 

“Nedopustím, aby se ti něco stalo, přísahám,” ujistil ji Fingal “Víš přece, že mi můžeš věřit.. že?” 

“Já vím.” přikývla Tamisha. 

“Tak to abychom šli!” přerušila je rusalka a už vyskakovala na nohy. Tamisha s Quinnem se taky vydrápali do stoje a pak se podívali na Fingala. To, co od něj teď slyšeli jim připadalo skoro jako pohádka. Vyprávělo to o někom úplně jiném, než kdo s nimi celou tu dobu cestoval. 

“Tak pojď, my tě v tom nenecháme…” natáhl ruku Quinn. Fingal se na něj usmál a obličej mu roztál úlevou. Chytil se a nechal Quinna, aby mu pomohl na nohy. 

“Tak kde to vázne? Tohle je vážné! Jdeme!” přešlapovala už netrpělivě rusalka a jakmile viděla, že se na ni při těch slovech všichni otočili, vyrazila rázným krokem do útrob lesa. Tamisha se ještě povzbudivě usmála na své dva přátele a vyrazila rusalce v patách. Quinn naposled ujistil Fingala, že jsou pořád s ním tím, že jej poplácal po rameni a pak vyrazili i ti dva v závěsu za dívkami.