Plánek - #Wordvember 2021, příběh dvacátý pátý

Jabán, vy Žaláti! 
#Wordvember číslo 25 je tady! Zbývá nám od zítřka poslední pětice témat a tak by to chtělo nějaké drama. Zatímco budu vymýšlet hlouposti, tak dnes dostanete ještě takovou příjemnou a pohodovou povídku. A uvidíme, co bude zítra, jeden nikdy neví.
Tak si tedy užijte...

Plánek

“Moc dobrý králík…” zamumlal Fingal a hodil do ohně poslední kost, kterou do teď okusoval. 

“Já ti říkal, že když ho potřeme medem, bude chutnat skvěle.” pousmál se Quinn. 

“Měl jsi pravdu… Zase…” uchechtl se Fingal. 

“Haló, neslyším žádnou chválu na toho člověka, který králíka ulovil a vykuchal, vy dva!” ozvala se Tamisha. 

“Mhm, takže co budeme dělat teď?” zeptal se s klidem Fingal. 

“Hej! Neměň téma! Chci pochvalu!” ozvala se znovu Tamisha. 

“Co vlastně ten lektvar? Bojíš se ho vypít?” pokračoval Fingal hovorem s Quinnem. Tamisha se na něj mračila jen do chvíle, než vyslovil poslední otázku. 

“Oh, zapomeňte na mě! Tohle je důležité.” přikývla souhlasně. 

“Já… Možná trochu? Možná přemýšlím, jestli ho někdo na světě nepotřebuje více.” přiznal konečně Quinn. 

“Mám pocit, že myslíš někoho konkrétního.” poznamenala Tamisha. Quinn přikývl. Oba jeho společníci ale zůstávali potichu a tak to musel vyslovit nahlas. 

“Myslím na toho draka, kterého jsme potkali. Pořád mám pocit, že to nebyl drak, nebo že se tak nenarodil. Podle toho, co říkal si spíš myslím, že jednou přišel k pokladu, ale nabral si víc, než potřeboval.” vysvětlil Quinn. 

“Možná by o tom něco věděla Vrána. Vypadalo to, že se znají dobře.” prohodil Fingal.

“To je pravda. Můžeme se vydat jejím směrem a navštívit ji.” přidala se Tamisha. 

“A to zní jako plán… plánek… prozatím.” pokýval hlavou Fingal. 

“Možná bychom mohli. Přeci jen, třeba má pro nás Vrána i nějaký nový úkol. Bylo by dobré se zastavit někde, kde víme, že budeme přivítáni v dobrém.” souhlasil opatrně Quinn. 

“Ty se červenáš!” vyhrkla najednou Tamisha.

“Cože? Ne-ne!” na svou obranu si Quinn plácl ruce na tváře. 

“Oh je nám to jasné, nic nezakryješ, příteli… Vrána se ti líbí.” zasmál se Fingal. 

“Ne! Tak.. tak to ale vůbec není!” zavrtěl hlavou Quinn.

“A to jsem myslela, že lidé lhát umí.” uchechtla se Tamisha. 

“Jen klid, Quinne. My Vráně nic nepovíme.” slíbil Fingal. 

“Přesně tak, čestné slovo.” souhlasila Tamisha. 

“Proč mám pocit, že uděláte něco mnohem horšího?” 

“Ale prosím tě.” mávl nad tím rukou Fingal a naklonil se k Tamishe. 

“Ale nějaký plán by to chtělo.” prohlásil tiše, ale tak, aby ho Quinn slyšel. 

“Přesně tak, alespoň malinký pláneček.” 

“Já vás slyším!” vyhrkl Quinn. 

“Vskutku?” zatvářila se Tamisha udiveně. 

“Vskutku. A předem vás varuji. Žádné plány, plánky, plánečky nebo něco podobného.” zamračil se Quinn. 

“A co experimenty?” zeptala se Tamisha. 

“Ne.” 

“Výletní plavby?” navrhl Fingal. 

“Cože?” Quinnovi málem vypadly oči z důlků. Hadí princ se rozesmál.

“Jen klid. Žádné experimenty, plány, plánečky a ani výletní plavby.” slíbil pak. 

“Vynechal jsi plánky.” zabručel. Quinn.

“Oh… Jistě… opravdu nemůžeme ani jeden?” 

“Ne.” 

“Ani jeden jednoduchý plánek?” 

“Ne.”

“Nevinný prostý plánek…”

“Ne!” Quinn se chystal, že po svých přátelích něco hodí. Ti tedy zvedli ruce nad hlavu a raději už nic neříkali. Později si rozdělili hlídky a Quinn se uložil ke spánku jako první. Tamisha své ukládání ke spaní schválně pozdržela. 

“Stejně vymyslíme nějaký plánek, že jo?” mrkla na Fingala. 

“Samozřejmě. Ale až pokud uvidíme, že se Vráně líbí taky.” přikývl Fingal nachystaný na hlídku. Tamisha tiše souhlasila a pak se už konečně vydala na cestu do říše snů. Fingal ještě přiložil do ohně a opřel se o strom. Po nějaké chvíli se za ním ozvalo šustění. 

“Kdo…?” 

“Jen se nelekej, můj princi.” ozval se Puk a brzy se vynořil ze tmy a přisedl si k Fingalovi. Hadí princ ho okamžitě objal okolo krku. 

“Tolik jsem se bál!” vyhrkl. Puk jej objal nazpátek. 

“Víš přece, že já se o sebe postarám. A byl jsem připravený se postarat i o tebe, kdyby to bylo nutné.” 

“Já vím, slyšel jsem, že jsi mě nespustil z očí… Měl jsi tucet záložních plánů?” Fingal se trochu odtáhl a sledoval Pukovu tvář. 

“Oh, spíš jeden plánek.” zazubil se Puk a pak vlepil Fingalovi pusu na nos. 

“A co děláš tady?” zeptal se Fingal. 

“Přišel jsem si vás zkontrolovat. A koukám, už tvoříte své vlastní zákeřné plánky.” 

“Jenom jeden.” odvětil Fingal. Puk mu to odkýval a vzal ho za ruku. 

“Děkuju, Puku…” zamumlal Fingal po chvíli.

“Za co?” podivil se skřítek. 

“Za to, že jsi šel se mnou… Do toho kruhu.” vysvětlil Fingal. Puk pokýval hlavou. 

“Vidíš, jsou věci, které jsou úplně mimo jakékoli plánkování.” prohlásil. 

“Jako třeba to, že jsi šel?” ujistil se Fingal. 

“Jako třeba ty…” zazubil se na něj Puk. Fingal se na něj zadíval tím nejzamilovanějším pohledem, jaký svedl. 

“Jediný můj plán bylo tě přesvědčit, že lidé stojí za to, abys je nechal naživu. A to, co se dělo pak už byla jen divoká jízda.” pokračoval Puk. 

“Máš takové rád, hm?” pousmál se Fingal. Puk se zasmál, ale musel souhlasně přikývnout. 

“Nejraději. A nejsem na velké plánování. Znáš mě.” 

“Moc dobře…” zamumlal Fingal a opřel si hlavu o Pukovo rameno. 

“A jsem moc rád. Ačkoli to vůbec nebylo v plánu.” dodal. 

“Ani v plánku?” rýpl si Puk. 

“Ani v plánečku.”