Pletené dobrodružství - #Wordvember 2021, příběh šestnáctý

Jabán, vy Žaláti! 
Povídka má dnes sotva 700 slov, ale za to jsem si u toho stihla zazpívat, podívat se na celý seriál krátkých videí Wicked World a ještě si objednat tři svetry na cosplay. No nejsem já efektivní? Ne, nejsem. Tak jako tak vás nebudu zdržovat! #Wordvember vám dnes přináší ... 

Pletené dobrodružství

“To je skoro… mánie…” zamumlal Fingal a rozhlížel se po tržišti, které bylo přeplněné lidmi. 

“Mánie, to je hezké slovo.” pokývala hlavou Tamisha. 

“Vskutku fascinující…” pokýval hlavou Fingal. 

“Mám začít žárlit? Kolikrát jsem tě chtěl vytáhnout na oslavy smrtelníků a vždycky ses bránil. A sotva tě vytáhne princezna, je to najednou fascinující.” ušklíbl se vedle Fingala Puk, přičemž velice šikovně získal ze stánku, okolo kterého procházeli, jablko a to aniž by si ho kdokoli všiml. 

“To víš, ty jsi mu to nedal svrchovaným rozkazem následníka trůnu.” usmála se Tamisha a jablko okamžitě Pukovi vzala a strčila ho prvnímu chudému dítěti, které běželo okolo. Na to Puk vyšpulil rty a svraštil uraženě obočí. Bylo to, jako kdyby Tamisha sebrala cukrátko malému chlapečkovi. 

“Já vlastně zapomněl. On u tebe můj drahý nemá moc na výběr.” přikývl Puk. Tamisha se jen zazubila, ale neříkala nic. To by se totiž nepěkně zakoktala. Ale pravdou zůstávalo, že musela Fingala pěkně přemlouvat a trochu svůj titul a pozici zneužít. 

Quinn to celé poslouchal a raději se k tomu nevyjadřoval. Nebyl žádná nadpřirozená bytost, ale stejně nerad lhal. A teď se tady tváří, jako kdyby s nimi Fingal ještě stále cestoval na příkaz a ne jen proto, že chce. Raději se snažil vnímat veškeré to hemžení okolo sebe. Brzy jej zaujal jeden zajímavý stánek a tak se k němu vydal, ať už si zbytek jeho společníků dělá, co vlastně chce. Dorazil ke stánku a začal si prohlížet krásné, až malé gobelíny. Nikdy nic takového neviděl, pocházel z dosti malé vesničky. Na každém kusu látky byly vyobrazeny po okýnkách příběhy hrdinství. Souboje s draky… Ačkoli podle toho, co slyšel, Quinn usoudil, že se tentokrát jedná spíš o prašivce. Na jiných gobelínech byla monstra se třemi hlavami, lví, kozí a dračí… A vždycky tam byl nějaký hrdina, dobrodruh, který to celé zachránil. Na pár gobelínech měl Quinn pocit, že poznává dobrodružství kmotrů a kmoter Tamishi, alespoň podle toho, co věděl z jejího vyprávění. 

“Copak jsi našel?” nakoukl Quinnovi přes rameno Puk. Mladík zavýskl vysokým tónem a uskočil. Puk zůstal na místě a jen se spokojeně zubil. 

“Co se děje?” přiběhla vzápětí Tamisha. 

“Ale nic. Jen mě tady Fingalův milovaný děsí k smrti.” zabručel Quinn. 

“Oh, to si vyproušuji, slušně jsem se tě zeptal!” vyhrkl Puk naoko uraženě. 

“Co zase provádíš?” ozval se za ním Fingal. 

“Já? Co bych měl provádět?” Puk se otočil na Fingala a zaculil se na něj jako největší zlatíčko. 

“Nevím, ale už tě nějakou chvíli znám…” pokrčil rameny Fingal. Puk na něj vyplázl jazyk a kdyby nebyli uprostřed davu lidí, tak ho do něj Fingal kousne. 

“Tak koupíte si něco?” zabručela prodavačka, které ty čtyři děti u jejího stánku nebyly vůbec příjemné. Jen blbě okouněli a necinkali penízky. 

“Oh, to jsou gobelíny! Ty jsi našel gobelíny!” vyhrkla Tamisha a konečně se podívala na to, co si to vlastně Quinn celou dobu prohlížel. 

“Oh, Gobelíny, to je zase nějaké slovo pro bohaté… Já to prostě vidím jako pletené pohádky…” pokrčil rameny Quinn. 

“Pletené?” prodavačce škublo v obočí. 

“Tkané, Quinne, tkané… A velice krásně tkané, jen co musím říct.” snažila se je rychle zachránit Tamisha. 

“Sladká slova, ještě, aby si taky slečinka něco koupila!” zabručela prodavačka. 

“Chtěl bys něco?” zeptala se Tamisha Quinna a ten zavrtěl hlavou. Na to se princezna otočila na prodavačku, široce se na ni zazubila, uklonila se a pak už táhla své přátelé dál, aby unikli vzteku oné ženy. 

“Myslíte, že by se něco takového dalo uplést i doma?” zeptal se Quinn. 

“Gobelíny se nepletou, ale tkají, Quinne.” připomněla mu Tamisha. 

“Tak by to nebyl gobelín, byl by to svetr. Třeba jako mám já! Ale s reliéfy hrdinů a jejich dobrodružství.” nenechal se zastavit Quinn. 

“Prosím ne, svetry, jako je ten tvůj, by se měly zakázat.” vyhrkl Fingal. 

“No dovol?! Ten pletla moje babička!” vyhrkl Quinn. 

“Když jí bylo patnáct, je to poznat, příteli… Ale s oděvy zobrazujícími hrdinské činy jsi možná kápl na nový módní trend.” přidal se ke škádlení Puk. 

“Na trendy vám kašlu, jen mi to připadá zajímavé.” zabručel Quinn. 

“Myslím, že ti nezbude, než se prostě zeptat babičky. Mohl bys jí napsat dopis. A já bych mohla napsat otci.” navrhla Tamisha. Quinn přikývl a byl rád, že jej alespoň princezna bere vážně. Nebo se tak minimálně tváří.