Třikrát pálená cihla - #Wordvember 2021, příběh patnáctý

Jabán, vy Žaláti! 
#Slovopád je ve své polovině. A tak jsem se nad tím dneska alespoň pořádně zapotila, než jsem vymyslela, co s tímhle tématem udělám. Kdybyste se ptali, co je to sakra za téma... Tak takhle to dopadá, když vymýšlíte témata v práci. A pracujete v barokní věznici stavěné původně jako vojenský obranný objekt... A vůbec, stavte se někdy do Špilberských kasemat. 

Třikrát pálená cihla

Trojice dobrodruhů procházela kopcovitým lesem. Byl to Fingal, kdo je přesvědčil aby sešli z hlavní cesty a teď mu oba jeho přátelé byli vděční. Po hlavní cestě se šla pouť a mniši, kteří byli součástí procesí v pravidelných intervalech rozeznívaly zvony. Tady, uprostřed lesa bylo mnohem tišeji. Až příliš ticho ovšem, když vešli trochu více do jeho hloubi. 

“Slyšíte to?” hlesl Quinn. Tamisha přikývla. 

“Ani ptáček.” zamumlala. 

“Tak to abychom si pospíšili, hm?” zabručel Fingal a nezastavoval se. Quinn zachytil Tamishu za loket, aby se hned nevydávala za hadím princem a dali mu tak trochu náskok. 

“Něco s ním dneska je. Raději bych si dával pozor.” hlesl tiše Quinn. Tamisha střelila na chvíli pohledem po Fingalovi a pak se očima vrátila ke Quinnovi.

“Je jen trochu nervózní.” šeptla zpátky. 

“Fingal nebývá nervózní. Bývá vždycky nad věcí.” připomněl Quinn. Měl pravdu. Fingal byl života znalý, taky měl několik set let náskok. Jen nikdy neřekl kolik. 

“Já vás slyším! To, že tady nezazpívá ani ptáček opravdu pomáhá!” houkl Fingal, ale stále se nezastavoval. Už se zdálo, že těm dvěma zmizí v dáli, když se mu pod nohy něco připletlo. Quinn a Tamisha se rozběhli, hned jak slyšeli jeho krátký výkřik. Našli hadího prince, jak leží v mechovém podloží, tváří v zemi a zdálo se, že velice vážně přemýšlí nad tím, jestli se ještě bude zvedat. Quinn sjel pohledem k Fingalovým nohám a sklonil se k tomu, o co Fingal zakopl. 

“To je cihla?” zamračil se a trochu odhrnul mech z výstupku, který byl Fingalovi osudným. Skutečně našel cihly. Tamisha nechala hadího prince rýpat nosem v mechu a přesunula pozornost ke Quinnovu objevu. 

“Opravdu, cihly…” souhlasně kývla a zkusmo na tu vrchní zaklepala. 

“Pěkně tvrdé…” broukla. Fingal se mezitím konečně rozhodl pohnout. Převalil se na záda a přitáhl si nohu, kterou zakopl. 

“Vsadím se, že jsou třikrát pálené.” zaúpěl a chvíli si masíroval prsty skrz špičku boty. 

“Třikrát pálené? Jak tě to napadlo?” zeptal se zvědavě Quinn. Fingal trochu zvedl hlavu a podíval se na své dva společníky. Pak si povzdechl. 

“Fajn. Tak si odtud prostě nepospíšíme.” prohlásil odevzdaně. 

“Neber to tak nešťastně. Posadíme tě tady a podíváme se, jak vážné to tvoje zranění je.” rozhodla Tamisha. 

“A možná, když budeme volat jeho jméno dost dlouho, ukáže se Puk, aby ti tu bolístku pofoukal.” dodal Quinn. 

“Můžeme mít alespoň jeden den, kdy si ze mě ani jeden z vás ani jednou neudělá přiblble srandu? Jako kdybyste vy dva nikdy neměli… ale to je jedno…” Fingal se pomalu zvedl a s lehkým kulháním se přesunul pod strom, kde se zády opřel o kmen. Když se teď všichni tři rozhlíželi kolem sebe, viděli, že ty podivné nerovnosti v půdě jsou další obrostlé pozůstatky z dávno zmizelé pevnosti. Quinn se mimoděk dal do obcházení kusů zídek a občas odněkud odhrnul mech a odhalil další a další cihly. 

“Víš, já třeba osobně ještě nikoho takového nepotkala. A otec se ani nesnažil mi někoho hledat, když to se mnou je, jak to se mnou je.” sedla si vedle Fingala Tamisha. 

“Chápu… Není to jednoduché ti plánovat jakoukoli budoucnost.” pokýval hadí princ hlavou. 

“Ale zase… moc ráda vidím někoho, komu to vychází. Ty a Puk… Je radost vás pozorovat.” pokračovala Tamisha dál. Na to už Fingal nic neříkal. Nechtěl vůbec polemizovat nad tím, jestli se dá říct, že mu to s Pukem vychází. Taky by nejdřív musel zjistit, co to "to" vůbec je. 

“Můžu vám tu sladkou debatu přerušit?” ozval se Quinn. 

“Ale jistě, jen do toho… Když se nechceš přidat.” zazubila se Tamisha. Quinn k nim došel a dřepl si před ty dva. 

“Ne, děkuji. Hele, jak tě to tedy napadlo, že jsou třikrát pálené?” zeptal se Quinn raději Fingala a podal mu jednu z cihel, která už tak pevně nedržela s ostatními. Fingal si cihlu vzal a potěžkal. 

“Třikrát pálená cihla je totiž ta nejpevnější cihla, jaká může být. Vydrží víc, než jakákoli jiná. Staví se z nich hradby, které nikdy nemají být zbořeny.” vysvětlil Fingal. 

“No… Tyhle očividně zbořeny byly.” podotkl Quinn. Fingal kývl. 

“Jistě, ale podívej se na mapu… Kolik let to muselo trvat?” 

Když Quinn mapu rozvinul, uvědomil si, že ačkoli je docela stará a malovaná ještě podle starších, žádná pevnost na ní není. Ne v těch místech, kde byli oni. 

“Stovky let… Fingale, ty tohle místo znáš?” zeptala se Tamisha, která se nad mapu natáhla také. Fingal  vypadal, že přemýšlí nad tím, co jim přesně říct, jako kdyby toho bylo víc. Pak se ale jen ušklíbl a místo odpovědi párkrát pohodil s cihlou ve své ruce a pak se napřáhl a hodil ji nad hlavami svých společníků. Cihla proletěla vzduchem a zaryla se hluboko do vzrostlého buku. Tamisha se zamračila. 

“Tak a teď se omluv, nebo nás odsud dryjády nikdy nepustí!” vyhrkla naštvaně. Fingal párkrát zmateně zamrkal, jako kdyby ho ten tón vytrhl ze zasnění. 

“Jistě, jistě… To jsem nedomyslel.” zamumlal a začal se zvedat. Quinn si počkal, až bude zase o pár kroků dál a soustředěný na omluvu. 

“Tamisho… tohle je to, o čem jsem mluvil.” šeptl. 

“Každý máme špatné dny. Možná jsme jen na místě, kde se mu kdysi něco nepříjemného stalo.” zamumlala Tamisha. 

“Jestli se tady stalo něco, co způsobilo zkázu pevnosti postavené z třikrát pálených cihel… asi se nedivím, že tady ptáci nezpívají.” zamumlal Quinn. 

“Možná jsme neměli scházet z té hlavní cesty.” houkl na ně Fingal. 

“Blbost! Cokoli to bylo, je to stovky let! A já se minulosti nebojím!” vyhrkla rozhodně Tamisha, zatímco vstávala. 

“Co dělá noha?” zeptala se Fingala.

“Zatím z ní nic neupadlo.” odpověděl hadí princ. 

“To je dobře… ale stejně mi raději vlez na záda.” rozhodla Tamisha. Fingal na ni chvíli hleděl, jako kdyby snad promluvila cizím jazykem. 

“Ve své hadí podobě, Fingale. Ponesu tě.” vysvětlila princezna. 

“A jo tak! No dobře, když na tom trváš…” pokrčil Fingal rameny a ve vteřině už před Tamishou nestál v lidské podobě, ale plazil se k ní jako bílý had. 

“A co korunka?” zeptal se Quinn, když si Fingala Tamisha vzala a položila na ramena. 

“Tu má jen hadí král.” odpověděla Tamisha, podrbala Fingala na hlavě a vyrazila dál.