Vraní dar - #Wordvember 2021, příběh desátý

Jabán, vy Žaláti! 
Slavíme první kulatiny letošního #Slovopádu! Tak tak, už tady máme desátý příběh a Iharo se stále drží s čistým štítem, no není to pozitivní? Mimochodem, už je to týdny, co jsem se rozhodla, že chci postavu, která se jmenuje Vrána! A dnes jsem ji konečně vytvořila! Tak snad se vám zalíbí a také tak dnešní povídka. 


Vraní dar

“Pořád tomu nemůžu uvěřit.” zašeptal Quinn. 

“Tak seď a vydej se v duchu k uvěření.” odpověděla stejně tiše Tamisha. 

“Pšššt!” zamračil se na ně na oba Fingal. 

A tak se všichni tři zase poslušně narovnali, zatímco seděli u proutěného stolku na třech kamenech obrostlých mechem. 

“Začínám mít pěkně mokrý zadek.” zamumlala Tamisha.

“Ticho, nebo ti to nakopnu.” varoval ji Fingal. 

“To nemůžeš, co by na to řekla Titánie, hm?” ušklíbla se Tamisha. 

“Tak ticho, musí se přece soustředit.” sykl nejistě Quinn. 

Všichni se pak zadívali na osobu na druhé straně místnosti. A jako na povel se jim na mysli vynesla série vzpomínek, jak se sem vůbec dostali. 

Sotva prošli podzemní chodbou, zjistili, že jsou kousek od vesnice a Fingal s Tamishou donutili Quinna, aby se šel rozloučit. A pak jej tedy vzali s sebou na výpravu. Spolu s Quinnem získali také všelijaké zajímavé zásoby, ale nejlepší z nich byl asi med od včel Quinnovy rodiny. 

Velice brzy Tamisha s Fingalem zjistili, že Quinn miluje zvířata a zvířata mnohdy mají rádi jeho. 

A pak našli v lese zraněnou vránu. Jejich nový společník velice rychle poznal, co potřebuje a tak vzali nebohou vránu a běhali po vesnicích, po kterých mohli, Quinn vyráběl pomůcky pro zlomené křídlo, operoval zaražený hřebík a dokonce v jednu chvíli i vránu krmil. 

A pak se po týdnu probudili a místo šedočerného ptáka na ně čekala žena. Lidská žena. Měla dlouhé kudrnaté černé vlasy a šedé oči. 

“Jsem Vrána.” představila se s laskavým úsměvem. A tak se Quinn a Tamisha poprvé v životě setkali s čarodějnicí. Fingalova byla Vrána už třetí čarodějnice, jakou kdy potkal. Ale uznal, že do ptačí podoby se měnila jen ona. 

A teď, po tom, co Vrána trvala na tom, že se jim musí odměnit, seděli v její chatrči hluboko v lese a hleděli na ni, jak se krčí nad kotlíkem a pečlivě něco odměřuje. K samotnému vaření se dostala až po mnoha a mnoha hodinách čtení v knihách. Trojice si mezitím alespoň dobře odpočinula a Tamisha mohla v klidu učit Quinna šermovat. Fingal na ně nějakou dobu hleděl a akorát na ně hulákal, co dělají oba špatně, než se setmělo a oni se usadili v chatrči u stolu. 

Vrána byla pořád stejně soustředěná a zabraná do práce, ale stihla mezitím vzít konvičku a dát ji k ohni, aby uvařila vodu na čaj. Čaj ještě hledat nezačala. 

Ani jeden z trojice netušil, co ve svém kotlíku vaří. Jediné, co věděli, byla slova, která Vrána těsně po svém představení řekla Quinnovi. Bylo to jednoduché “Já vím, co potřebuješ”, ale zatím je to nutilo zůstávat. Pokud to Vrána opravdu věděla a byla schopná to zařídit, ani Tamisha, ani Fingal neměli to srdce odtamtud Quinna tahat. 

Na jednu vteřinu se Vrána od kotlíku odtáhla, v tu chvíli si trojice všimla, že si nasadila brýle, a jak se prosmýkla kolem Quinna, vyškubla mu vlas. 

“Áu!” vyhrkl Quinn a promnul si hlavu. 

“Ššššš, jen klid, drahý.” zapěla Vrána. Nemluvila jako nikdo jiný, její hlas měl zvláštní melodii, znělo to opravdu, jako kdyby každé slovo zpívala. 

Quinn si dál mnul místo, ze kterého mu vytrhla vlas, ale už si nestěžoval. Hned po tom, co vylezli z podzemní chodby si ho opravdu vzal Fingal na paškál a blonďaté, kudrnaté vlasy mu sestříhal tak, že teď byly rovnoměrně krátké a už netrčelý do všech stran, až na shluk delších pramenů, které mu padaly do čela a o kterých Fingal tvrdil, že mu dodávají šmrnc. Quinn si nebyl jistý, že potřebuje dodat šmrnc, ale když viděl, co všechno je Fingal schopen udělat s vlasy svými a s vlasy Tamishi, vůbec se nehádal. A princezna navíc také tvrdila, že vypadá dobře.  

Ani jeden z nich si neuvědomoval, že usnul, ale všechny tři náhle probralo spokojené zatleskání. Drobnými okny dovnitř do místnosti dopadalo světlo ranního slunce. 

“Tak to mám hotové!” zapěla nadšeně Vrána. 

“A co přesně?” zahuhlala rozespale Tamisha a pomalu se narovnávala. Po jejím příkladu vstávali i její dva společníci. Vrána se zasmála. 

“No jistě, já vám to ani neřekla… že?” 

Všichni tři přikývli. 

“Och… omlouvám se.” 

O chvíli později před ně Vrána natáhla ruku. Svírala v ní řetízek, na kterém visela lahvička plná svítivě zelené tekutiny. 

“Tohle je speciální nápoj… Odhaluje tvé pravé já.” vysvětlila Vrána a upřeně hleděla skrz brýle na Quinna. Ten se po lahvičce natáhl, ale Vrána s rukou ucukla. 

“Nerada jsem někomu dlužná a bez tvé péče bych nepřežila. Ale buď s tímhle darem opatrný. Vím, že se teď v tobě pře, kým jsi a kým chceš být, ale tohle vypij až ve chvíli, kdy si budeš jistý… Opravdu si budeš jistý, že ať tě nápoj změní v cokoli, jsi na to připravený.” 

Quinn ruku trochu stáhl, ale pak ji natáhl zpátky a rozhodně přikývl. Nemusí ho pít hned. Může počkat a do té doby ho bude ochraňovat jak jen může. Vrána se spokojeně usmála, když viděla, jak se tváří a tak mu lahvičku předala. 

“Pamatuj, až si budeš opravdu, opravdu jistý.” prohlásila naposled. 

“Budu pamatovat… Děkuji mnohokrát, Vráno.” odpověděl Quinn. 

“Och, není za co. A teď vás poprosím ještě o jednu věc. Potřebuji doručit něco svému příteli...” 

***

O pár hodin později, po snídani a s novým úkolem trojice mířila lesem směrem k severu, kde se měla tyčit skaliska a tam měli najít přítele Vrány. 

“Doufám, že když Vrána říkala, že tohle máme předat jejímu příteli Drakovi… Opravdu myslela jen někoho, kdo se jmenuje Drak, jako se ona jmenuje Vrána.” prohodila Tamisha. 

“Určitě. Draka už nikdo neviděl stovky let.” odvětil s klidem Quinn a pohledem už zase sjel k vzácné lahvičce, která se mu houpala okolo krku. 

“A ani u dvorů se o dracích už stovky let nemluvilo. Pokud by to byl opravdový drak, tak bychom to věděli.” přisadil ještě Fingal.

“To je pravda, dvory by určitě o dracích věděly, kdyby tady nějací byli… Takže co myslíte, kdo je Drak? Mnich? Já bych si vsadila na mnicha. Určitě něco jako Anis, odešel od řádu a vydal se svou vlastní cestou.” Tamisha se začala rozmýšlet nahlas. 

“Kdo je Anis?” zeptal se Quinn. 

“Jeden z mých kmotrů. Někdy vám o něm klidně povyprávím.” odpověděla s úsměvem Tamisha. 

“Je před námi dlouhá cesta, klidně začni.” vybídl ji Fingal. Quinn s ním okamžitě souhlasil a zatímco jedním uchem poslouchal Tamishu, zase se zahleděl na dárek, který mu visel u krku na řetízku. Usmál se. Byl rád, že s Tamishou a Fingalem vyrazil. Zatím nápoj pít nemusel, s nimi a s tím, jak jej brali, se mohl alespoň ujistit, že si je jistý tím, kým je.