Dlouhá noc - #Wordvember 2022, příběh desátý

 Jabán, vy Žaláti! 
Dnes je to se splněním zadání tak tak. A to myslím hlavně co se týče počtu slov. Ale přesto je to tady a dalo by se to považovat za dostatečně splňující. Bohužel ale dnes píšu prostě pozdě a už se vidím v říši snů, jelikož do práce vstávám brzo. Ale dost fňukání, užijte si povídku! A pořádně vychutnávejte, toto je uzavření první třetiny pro #Wordvember 2022 ! 

Seděli tam tak na střeše. Drystan se chvíli probíral dopisy, ale více, než aby dával pozor, spíš hleděl na inkoust zaschlý na papíře proto, aby nemusel začínat konverzaci. Byl nejistý. A docela se za svůj výbuch styděl. Uvažoval, že kdyby třeba chtěl začít s Andranem od znovu, o kterého bodu by to bylo. Za tím kopancem v té kryptě si celkem stál. Ale pak..? Pak už to byl poměrně chaos. Zjištění, že je Andran upír, pokračování v práci a vyrovnávání se s neočekávaným spolubylícím… 

“Měl jsem tady tenhle zámeček vždycky rád.” prohlásil Andran. Drystan k němu vzhlédl. Upír hleděl na nebe, rozpoznával hvězdy a mluvil tak nějak do vzduchu. Pro ně pro oba. 

“Jistě, má rodina měla několik dalších sídel. Větších a pohodlnějších. Ale já prostě rád zmizel od lidí do lesa, věnoval se lovu a rozjímání za zvuků přírody. Matka tomu nikdy moc nerozuměla. Ale děd ano. Naučil mě lovit. Naučil mě číst ve stopách a dokonce ve hvězdách.” 

“Ty umíš číst hvězdy?” vypadlo z Drystana. Prostě to udělá jako předtím. Bude víc poslouchat a méně soudit. Třeba to nebude tak zlé. Andran se pousmál a pak natáhl ruku k nebi. 

“Támhle to je Labuť, vidíš, jak má roztažená křídla? … A támhle, pod jejím křídlem, je Lyra… A támhle nahoře je Ještěrka…” ukazoval postupně. 

“Ještěrka?” podivil se Drystan. O tom nikdy neslyšel. Na druhou stranu on sice vždycky přiznával krásu hvězdného nebe, ale nikdy se o něj více nezajímal. Prostě se jen díval nahoru na tu dechberoucí nádheru. 

“Ještěrka… Mezi Labutí a Kasiopeou. Ne všechna souhvězdí mají honosné a elegantní názvy.” odpověděl mu Andran. 

“Jaké třeba další?” zeptal se Drystan. 

“Tak třeba támhle, za Andromdou… vídíš ty tři hvězdy?” ukázal postupně Andran. Drystan přikývl. 

“Tak to je souhvězdí Trojúhelníku.” 

“Teď si děláš srandu!” vyhrkl Drystan a odtrhl pohled od nebe. Andran se na něj také otočil, ale nevtipkoval. 

“Opravdu… je to souhvězdí známé už od starověku… Kdysi společně s Andromedou patřilo do souhvězdí Pluhu.”  vysvětlil Andran. 

“Pluhu? Jakože toho zemědělského?” ujistil se Drystan. Andran přikývl. 

“Neeeeee…” zašeptal Drystan a zase vzhlédl k nebi. 

“Ale ano.” přikývl Andran. Chvíli jen hleděli nad sebe. 

“A jaké je tvoje oblíbené..?” zeptal se Drystan. Neslíbil si náhodou, že bude poslouchat? No, aby mohl poslouchat, tak nejdřív musí přimět Andrana mluvit. Což nebylo tak těžké. Upír znovu zvedl ruku a ukázal na další hvězdy. Teď už museli pěkně zaklonit hlavu. 

“Támhle… To je souhvězdí býka.” 

“Proč zrovna souhvězdí býka?” 

“Protože je to moje znamení zvěrokruhu.” usmál se Andran. 

“Jistě… egoisto.” uchechtl se Drystan. Ale dál zakláněl hlavu a na souhvězdí se díval. Andran už ale od hvězd oči odlepil a sledoval Drystana. Takhle se mu líbilo. Musí ho tady udržet co nejdéle. Musí si s ním tady tuhle příjemnou noc vychutnat. Co nejdéle to jen půjde. 

“Ty máš oblíbené souhvězdí?” zeptal se Drystana. Ten zavrtěl hlavou. 

“Ne, to nemám… Já ve hvězdách vůbec číst neumím.” přiznal. 

“Dobrá.. a co tvé znamení? třeba půjde vidět.” pobídl ho Andran. 

“Eh… co je na konci června?” zeptal se Drystan. 

“Rak… ten teď vidět nepůjde.” odpověděl Andran. A pak se usmál. Říkalo se, že raci a býci jsou si souzenými partnery. Ne… nebude tlačit na pilu, ale třeba časem..? Třeba by to mohlo jít. Ale bude muset na svého ráčka dávat pozor.