Morální kompas - #Wordvember 2022, příběh čtrnáctý

 Jabán, vy Žaláti! 
Jsme tady už dva týdny vkuse! Bez přetržení! Snad se bude stejně dařit i nadále! Dnes je to taková oddychovka, trochu se dozvíme o našich postavách a jejich názorech. Od toho to téma taky je. Tak šup šup, čtěte a snad se vám bude povídka líbit! 

“Takže ty jsi nikdy neochutnal lidskou krev?” zeptal se Drystan. Andran zavrtěl hlavou. 

“Ne. Přišlo mi to nemorální. Živil jsem se jen zvířecí.” odpověděl mu popravdě. Konečně přiměl Drystana si trochu odpočinout a slíbil mu, že se můžou bavit o Andranově životě před tím, než byl zavřený do krypty. 

“Ale přesto jsi po mě skočil.” podotkl Drystan a upil čaje. 

“Pochop, byl jsi po desítkách let první živá bytost, která mi přišla pod ruku a nebyla velikosti hladovějící krysy.” usmál se na něj Andran. 

“Jak šarmantní. Ovšem ne příliš morální, když už jsi ono slovo zmínil.” ušklíbl se Drystan. Andran se více opřel do křesla a přehodil si nohu přes nohu. 

“Oh? Takže by tady budeme rozebírat morálku? Dobrá… Tak mi pověz, drahý Drystane, jak chceš srovnávat najezeného muže a muže, který po desítky let hladověl… Jeden je spokojený a má dostupné uspokojení všech svých základních potřeb. Ten druhý je ovšem těmito potřebami soužen a jejich nenaplnění ho ohrožuje na životě.” 

“Dobrá, rozebírejme morálku… Považuješ se tedy za muže, který shodí svá morální přesvědčení, jde-li mu o život?” 

“Pro mrtvého muže je morálka poměrně k ničemu.” odvětil Andran. 

“To bys neměl zrovna ty tvrdit… Morálka je něco, co silně přispívá k pověsti, kterou si jméno muže drží po jeho smrti. Co tvůj odkaz?” namítl Drystan. 

“Odkaz, hm? Dobrá otázka, ovšem pověst a odkaz se tvoří z mnohých akcí, ne vždy vycházejících z morálního stanoviska muže. Pověz mi, Drystane, ty bys raději zemřel, než upustil svůj morální kompas?” 

“Víš, ptáš se na to špatného člověka. Já svůj život zase tak vysoko necením.” pokrčil Drystan rameny. 

“A to proč…?” pozvedl Andran obočí. 

“Jsem padlý na hlavu.” odpověděl Drystan. Andran si povzdechl. 

“Takhle o tom nemluv.” požádal jej. 

“Dobrá, dobrá. Ale pro lidi, jako jsem já je touha přežít a pud sebezáchovy většinou ztlumené.” opravil se Drystan. 

“Že jsem si zrovna toho v té kryptě nevšiml.” ušklíbl se hravě Andran. 

“Ano, když po nás skáčou přes sto let starší upíři, tak to je výjimka.” uchechtl se Drystan. Andran spokojeně pokýval hlavou. 

“No, takže, zásadový člověče…” oslovil pak Drystana “pověz mi. Jak by upír mohl získat kapku tvé krve? Jen v teoretické rovině, nehodlám znovu dorážet, slibuji.” 

Drystan si odpustil drzou poznámku a zamyslel se. 

“Dobrovolná nabídka. To je základ, musel bych ti ji dobrovolně nabídnout. Netlačen do toho ani tebou, ani okolnostmi. Pak je tady samozřejmě možnost tuto nabídku vyslovit tak, že platí do budoucna. Něco ve smyslu, že když budeš potřebovat, bude ti má krev k dispozici.” 

Andran pokyvoval hlavou. 

“A jaké jsou tvé podmínky pro přijmutí lidské krve? Kromě tedy po stoletém hladovění.” zeptal se na oplátku Drystan. 

“Dobrovolná nabídka. Také chci onoho člověka znát a vědět, že mezi námi existuje určitá důvěra. A že nejde o jistou úchylku, kterou by člověk měl.” 

“Ah? Takže nerad erotizuješ své pití krve?” chytil se toho Drystan. Andran přikývl. 

“Je to, jako kdybys sexualizoval jezení polívky. alespoň mě to tak přijde.” 

Drystan si nedokázal pomoct. Vyprskl smíchy. Srovnávat pití krve z člověka a jezení polévky pro něj prostě bylo příliš humorné. Andran musel chvíli počkat, než se Drystan dosmál. 

“Stejně tak bych nerad pil krev někoho, kdo je mnou zaslepený. Celkově nejsem příliš nakloněn slepému uctívání.” dodal ještě. 

“Takže respekt, důvěra a svobodná volba. Vskutku silné morální zásady na šlechtického upíra z počátku dvacátého století.” pousmál se Drystan. Ještě trošičku rýpal. Ale ve skutečnosti opravdu nečekal, že bude Andran tak uvědomělý. 

“Četl jsi Drákulu?” zeptal se Drystana Andran téměř z ničeho nic. 

“Četl.” přikývl Drystan. 

“Tak vidíš. I sám hrabě Drákula pobíhal po svém sídle, vařil, chystal a snad i pral svému hostu. A mě se divíš.” mrkl na Drystana Andran. Pak se prostě zvedl, vzal Drystana za ruku a jemně ho políbil na hřbet a odešel. Ještě postřehl, jak jeho společníkovi zrudly tváře. 

Drystan by se nejraději nechal spolknout tím křeslem, ve kterém seděl. Ale to bohužel nešlo. A tak musel zůstat nespolknutě sedět a zpracovával, co se to přesně stalo. Jistě, ten rozhovor byl naprosto v pořádku. Už si hovory s Andranem i užíval. Ale co to bylo s tou rukou? Opička v jeho hlavě, místo aby klepala činelkama, jen bezradně krčila rameny.