Most z papíru - #Wordvember 2022, příběh devátý

Jabán, vy Žaláti! 
Tak to tady máme! Další povídku! Tentokrát jde o velice pěkné téma, ze kterého Iharo udělala metaforu. A samozřejmě, nebyla by to Iharo, kdyby vám nepřinášela drama. Je tady! A jistě ho bude plný i zbylý #Wordvember ! Tak snad vás to bude bavit! 

Andran se nervózně podíval na Drystana. 

“Tobě to nechutná?” zeptal se nejistě. Drystan zvedl pohled od talíře. 

“To.. ne, jen… ehm…” odmlčel se. 

“Jak to jen vysvětlit… Nikdy jsem nejedl zvíře, které jsem předtím viděl živé.” 

“Ale já ho přinesl už mrtvého.” podotkl Andran. 

“Ano, ano…” přikývl Drystan a kousl se do rtu “Ale viděl jsem ho, jak vypadal, když byl naživu. Chápeš, jeho tělo… Prostě jsem zvyklý vidět až to zpracované maso.” 

“Takže toho bažanta nebudeš?” ujistil se  Andran. 

“Ne, to ne, já…” Drystan si povzdechl “Nechci tě urazit. Ale prostě pořád myslím na to, jak ještě před pár hodinami běhal po lese a kvokal.” 

“Tak to nejez. Já se neurazím.” mávl nad tím rukou Andran. Ale šlo poznat, že úplně lhostejné mu to není. Drystan se cítil provinile. 

“Proč… jsi to vlastně celé dělal?” 

Na to se Andran zarazil. Prostě… chtěl? Byl to nějaký vnitřní popud. Ale to mu přece nemůže říct, to je trapné. 

“No, když už jsi mi daroval ty květiny…” vypadlo z něj nakonec. Drystan zaúpěl. Už to tady bylo zase. Ty zatracené květiny ho nepřestanou pronásledovat! 

“Tak to nebylo! Andrane, to rozhodně nebylo to gesto, které si myslíš!” vyhrkl. 

“Ha! Takže víš, co znamenají!” opáčil Andran. 

“Zjistil jsem si to! A můžu ti s klidem říct, že tak jsem to rozhodně nemyslel… já nejsem to… no…” Drystan se zakoktal. Jak to jen…? 

“Co nejsi? Ještě mi tvrď, že máš někde manželku.” odfrkl si Andran. 

“Ale jistě, že nemám! To jsem, ale jinak to nejsem já…” vyhrkl ihned Drystan. 

“Počkej… teď jsem zmatený… Jak to tedy máš?” zeptal se Andran. Drystan teď zněl spíše jako kdyby ho ranila mrtvička. A možná taky ano z toho nervového vypětí. Nebo měl africkou horečku. Při těch také mnozí mleli nesmysly. 

“Dobře, dobře… Když ty jsi tedy přítel Doriana Graye, tak já jsem přítel Oscara Wilda.” prohlásil konečně Drystan. 

“Čímž myslíš, že stejně jako Oscar Wilde vyhledáváš mužskou společnost pro intimní život.” odtušil Andran. 

“Ano, to je dobře zformulováno.” přikývl Drystan. Začínal se červenat. Tohle nebyla zrovna pohodlná konverzace. 

“No a co je tedy to “to” co nejsi?” zeptal se opatrně Andran. 

“Někdo, kdo by těmto mužům dával květiny a v nich zašifrované vzkazy. Já tohle neumím. Mě musí někdo přímo a do obličeje houknout, že o mě má zájem.” vysvětlil Drystan. 

“Ohm, myslíš tím, že nejsi romantik.” usmál se Andran. Už to pochopil! 

“Přesně tak!” vyhrkl Drystan úlevně. 

“A jak se tedy vyznáváš ze svých pocitů?” 

Drystan zrudl. 

“Nevyznávám. Nikdy jsem se neměl z čeho vyznávat.” odvětil. 

“Takže jsi ještě panic!” vyhrkl Andran. To už Drystan vyskočil ze židle. 

“A dost! To už přeháníš! Tohle bych s tebou vůbec neměl řešit!” vykřikl a vyrazil ke dveřím. 

“Proč ne? Drystane vrať se!” vyhrkl Andran a vyrazil za ním. Drystan se ještě otočil. 

“Protože stavíš mosty z papíru. Nemáme nic společného! Jediná věc, co nás přivedla dohromady je to, že žijeme na stejném zámečku, ale jinak mezi námi nic není, na čem by se dalo budovat přátelství a tak dále! Prostě je to most z papíru. Z ničeho.” vyhrkl Drystan a pak zase zuřivě zamířil pryč. Andran už jen zůstal stát na chodbě. Oh on mu dá, že nemají nic společného! On mu dá most z papíru! 

Týden nebylo Andrana vidět. A pak se prostě ukázal před Drystanem v jeho kanceláři. 

“Jdeme.” prohlásil. Drystan pozvedl obočí. 

“Proč? Kam?” 

“Proč? Protože jsem to řekl. Kam? Na střechu.” prohlásil jednoduše Andran. Drystan si nebyl jistý, jestli někam s Andranem chce. Bylo to tři dny od jeho dětinského výbuchu a on pořád nevěděl, jak se ohledně celé té věci cítí. 

“Prostě pojď!” dupl si Andran, když se mu nedostávalo řádné odpovědi. Drystan se tedy s povzdechem zvedl a šel s Andranem. Vyšli na půdu a ke střešnímu oknu, u kterého bylo spousta krabic. 

“Co to je?” zeptal se Drystan podezřívavě. 

“Schody z krabic po tvém. Po mém je to most z papíru.” odpověděj Andran. Nedal pořádně šanci, aby mu na to Drystan něco řekl a strčil ho vpřed. 

“Lez.” rozkázal mu a Drystan raději poslechl. Vylezl po krabicích do střešního okna a tím se protáhl na střechu. Andran byl hned za ním a usadil se vedle něj. Pak se natáhl, odklopil víko nejvyšší krabice a něco z ní vytáhl. 

“Tohle je náš most z papíru. Jsou to dopisy mých předků. Jsou to mnohdy dopisy mezi manželi nebo snoubenci. Je v tom ona romantika, náklonnost a vztahy, přes které jsem já. Ale zároveň je to důležitá součást historie, přes kterou jsi ty. Vidíš? Jedna věc může být pro nás oba. A to, že jsme strašně jiní neznamená, že nemůžeme mít nic společného. Prostě je to jen schované trochu hlouběji. Ne hned na povrchu.”