Otravný přízrak - #Wordvember 2022, příběh patnáctý

 Jabán, vy Žaláti! 
Iharo vám předkládá už patnáctý příběh pro letošní #Slovopád! Doufám, že máte radost! Už jsme pomalu v polovině a tak jsem si řekla, že bychom to mohli oživit další postavou. A asi by se někdy v budoucnu mohl ještě objevit pan Hier. snad na něj ještě dojde, je to takový veselý strejda... Ale nyní užívejte Andrana, Drystana a...? 

“Andrane, musíme si promluvit!” práskl dveřmi Drystan. 

“Musíme…?” pozvedl Andran pohled od snídaně. 

“Pššt, ticho!” vyhrkl Drystan. 

“Ale řekl jsi, že si chceš promluvit? Proč mě tedy pštíš?” zamračil se Andran. 

“Prostě mě teďka poslouchej!” a to už přidupal Drystan k Andranovi. 

“Ale ‘promluvit si’ je o více stranné komunikaci.” namítl Andran. 

“Byl to slovní obrat! Chci, abys teď poslouchal!” 

Andran tedy semkl rty a pokýval hlavou. Bude tedy poslouchat. 

“Já chápu, že už teď máme k sobě blíže, dalo by se říci, že mezi námi vzniklo přátelství. Ale to neznamená, že budu snášet hloupé a dětinské vtípky!” vychrlil ze sebe Drystan. 

“Oh? Jsme přátelé?” usmál se Andran. 

“To není ta poenta! Poenta je, že už mě nebaví, jak mi zhasínáš v koupelně, jak mi vypojuješ myš a klávesnici od počítače, jak mi povoluješ žárovky v lustru a spoustu dalších věcí.” 

“Ah… To nejsem já.” pousmál se Andran. Drystan si založil ruce na hrudi. 

“A kdo jako? Mám tady snad ještě jeden otravný přízrak?” pozvedl obočí. 

“V podstatě. Ale otravný bych jí neříkal. Je spíš nevybitá.” odpověděl Andran. 

“Jí..?” zopakoval Drystan. 

“Koukni, já vím, že nejsi na pověsti… Ale v některých se skrývá pravda.” pousmál se Andran. Drystan si neochotně sednul na židli a pokynutím vyzval Andrana, ať pokračuje. 

“Dobře… snad se úplně neurazila.” zamumlal si spíš pro sebe a pak se podíval ke stropu. 

“Minnieeee! Minervoooo!” zavolal. Nic se nedělo. A Drystan ho dál jen propaloval pohledem a nic neříkal. 

“Miiiiinervoooo! Ukaž seeee!” zvolal znovu Andran. A stále nic. 

“Nu.. čekal jsem, že když ti toho provádí tolik, bude se ti chtít ukázat. Ona si vybírá, komu se ukáže.” pokrčil Andran rameny. 

“Ale jistě, jak se ti tohle hodí.” zabručel Drystan a vstal ze židle. 

“Ty mi nevěříš? Upírovi, který přes sto let trčel v kryptě a cucal krysy?” pozvedl Andran obočí. 

“Jo, přesně tak! A už nikdy neříkej, že jsi cucal krysy. Zní to příšerně.” odpověděl Drystan a zase vyšel rázným krokem z jídelny. 

“Citlivko.” protočil Andran očima. Už se pomalu vracel ke své snídani, když ho z židle vytáhlo na nohy vyděšené zaječení. 

“Citlivko?” vyhrkl, aniž by si uvědomil, co říká a vyběhl za Drystanem na chodbu. Nebohý mladý správce se tiskl zády na zeď a sledoval zjevení před sebou. Asi patnáct centimetrů nad zemí se vznášela postava asi osmileté holčičky v šatičkách, které se daly zasadit zhruba do šestnáctého století. 

“Minervo… rád tě poznávám.” usmál se Andran. 

“Poznávám? Myslel jsem, že už se znáte!” vyhrkl Drystan. Andran zavrtěl hlavou. 

“Ne, mě se nikdy neukázala.” odvětil Andran a ani se na Drystana nepodíval. Usmál se na Minervu a slušně se jí uklonil. Minerva mu kývla hlavou a zase se podívala na Drystana. 

“Budeme si hrát?” zeptala se na otázku, již mu položila už předtím, ale v tu chvíli jí odpověděl jen jekotem. 

“Já… myslím, že ne..?” zamumlal Drystan. 

“Oh, škoda… Nu, tak já ti aspoň povolím žárovky.” pokrčila Minerva rameny a zmizela. 

“To.. to jako vážně?!” vyhrkl Drystan. Chvíli se díval na místo, kde se ještě před chvílí duch dívenky vznášel a pak se otočil na Andrana. 

“To si děláš srandu! Kdo to jako je?” 

“Minerva Priddy. Zemřela v roce 1526. Utopila se ve studni, kterou máme ve sklepení.” vysvětlil s klidem Andran. 

“Ah… ah taaak! No tak to už je všechno jasné…” pokýval hlavou Drystan. 

“Vážně?” pousmál se Andran. 

“Ne! Jistě, že ne!” vykřikl Drystan ihned. 

“To budeš mít takhle pocuchané nervy, kdykoli se setkáš s nadpřirozenem?” pozvedl Andran obočí. 

“Jak to myslíš?! Kolik bytostí mě tady ještě čeká?” zamračil se Drystan. Andran jen pokrčil rameny. 

“Co já vím? Nemůžu znát všechny… Mimochodem, taky jsi ji zkusil kopnout, jako jsi to udělal mě?” zeptal se s drzým zazubením šlechtic. Drystan se odmlčel a uhnul pohledem. Andran pochopil a nadšením mu zazářily oči. 

“Neříkej! Opravdu?!” 

“Vždyť nic neříkám… a… jo. Opravdu.” zabručel Drystan. Andran vyprskl smíchy a pomalu se začal lámat v pase. 

“Tak… já si jdu zase došroubovat ty žárovky.” broukl Drystan a pomalu zamířil ke své kanceláři. Předpokládal, že právě tam přízrak Minervy Priddy začal.