Vést a být veden - #Wordvember 2022, příběh šestnáctý

 Jabán, vy žaláti! 
Tak co napíšu na tohle téma jsem měla v hlavě už snad od začátku, když jsme témata daly dohromady! A možná i díky tomu tady dnes povídka vůbec je, zatímco já umírám. Mám chlapskou rýmičku, takže asi chápete, že je se mnou ámen. Ale tím se netrapte a užijte si povídku! 

“Že já na to vůbec kývnul.” zabručel Drystan. 

“Neměl jsi moc na výběr, abych byl upřímný.” pousmál se Andran. 

“Jak to prosím tě víš?” pozvedl obočí Drystan. 

“Poslouchal jsem za dveřmi.” pokrčil Andran rameny a pak k Drystanovi přikročil. 

“Tak, nebudeme to zdržovat… Minervo, hudbu prosím!” usmál se na přízrak malé dívky, která se vznášela u zdi tanečního sálu. A ta tedy svou silou spustila přehrávání hudby na notebooku, který přinesl dnes nad ránem Hier. Drystan si pomalu tu konverzaci začínal přehrávat znovu. 

“Dobré ránko! Jakpak se daří? Koukám, ranní ptáče dál do skáče a vy už jste nám skočil do práce, sotva je slunce na obzoru, co, Vaughan?” s dlouhým vodopádem už v osm hodin ráno vletěl do Drystanovy kanceláře Hier s černým kufříkem, ve svém ošoupaném saku a s brýlemi, které měl ještě z roku ‘83.

“Dobré ráno, koukám, že vy jste taky od rána pln energie.” pousmál se na něj tedy Drystan slušně. 

“Ale jakpak bych nebyl! Mám pro vás samé dobré zprávy! Pánům se tady před těmi pár týdny vskutku líbilo. A rozhodli jsme se, že tady tenhle krásný zámeček použijeme k více takovým akcím. Kolego, čeká nás první maškaráda na zámečku!” zasmál se Hier. 

“P… prosím?” vykulil na něj Drystan oči. 

“Ples! Maškarní! Bude to zábavička. Bude se tančit, bude se jíst a pít! Tady vám nesu laptop, abyste do něj nahrál nějaké vhodné skladby, až bude čas, jelikož živá hudba bude odcházet už v jednu ráno.” 

“Už..?” zopakoval Drystan a nenápadně se štípl, aby se ujistil, že už je vzhůru. Bohužel… byl. 

“Jistě, přece si nemyslíte, že se naše společnost rozejde již tak brzy? Však jste tady s námi posledně pobyl. V kolik, že jsme to zakončili?” zamyslel se Hier. 

“Bylo půl čtvrté ráno. A někteří pánové se nechali slyšet, že kdyby nedošlo víno, počkají na východ slunce.” zabručel Drystan. 

“Ah ano! Musíme zařídit mnoho a mnoho vína! A vy si zajistěte kostým! A pamatujte, aby byl dost pohodlný, aby se vám dobře tančilo!” Hier u těchto slov důležitě zdvihl prst. 

“Já netančím… Nikdy jsem se to ani neučil.” odvětil Drystan. 

“Oh? Ale tak to nemůžeme nechat… Potřebujeme, aby jste se ukázal v dobrém světle. Pošlu vám sem znovu slečnu Wagnerovou. Stejně s ní musíte probrat květinoou výzdobu. Ta vám s tím jistě ráda pomůže. Navíc je to velice šikovná, krásná a hlavně pracovitá a chytrá mladá slečna, co..? co..?” začal Hier pomrkávat. 

“Ehm, jistě… Jistě. Určitě bude třeba květinovou výzdobu probrat. Budu rád, když budu spolupracovat s někým, koho už znám.” vysoukal ze sebe Drystan odpověď. Asi si bude muset na čelo napsat “Homosexuál” aby už se těmhle hloupým nabídkám konečně vyhnul. 

“Oh, já to věděl, Vaughan! Já to věděl! Budu se na vás moc těšit!” zatleskal Hier a jak se náhle objevil, stejně tak zase zmizel. Zůstal po něm jen kufřík, ve kterém byl laptop a také papíry popisující detaily akce. 

“Drystane, soustřeď se prosím a rozhodni se, kdo z nás vede.” probral ho konečně Andranův hlas. 

“Hm? Je to tři ku pěti pro mě v piškvorkách, ale šestnáct ku dvěma pro tebe v šachu a patnáct ku osmi v dámě.” odpověděl Andranovi, ačkoli mu bylo tak nějak jasné, že na to se Andran neptá. A opravdu. Upír mu na tuhle odpověď jen protočil očima. 

“Myslím tím v tanci. Chceš vést, nebo se mám vedení ujmout já?” zeptal se tedy lépe. 

“Ehm… nevím? Já ani nevím, s kým budu tančit!” vyhrkl Drystan. 

“Ah, jistě… se mnou? Nebo snad s… Terezií?” pozvedl Andran obočí. 

“Pochybuji, že jste zrovna vy dva zvaní. A já bych raději taky nebyl.” zabručel Drystan. 

“Oh, to zvládneš, broučku.” 

“Broučku?” 

“Beruško…?” 

“Beru.. cože?!” 

Andrad se uchechtl. A pak viděl, jak i Drystanovi cukají koutky. Pochopil, že si z něj utahuje. Poslední dobou už jim tohle šlo mnohem lépe. 

“Tak já tě povedu a pak tě to Terezie naučí ještě tak, abys vedl ty. A budeš to umět na oboje.” mrkl na něj. 

“Jediné oboje na které jsem, je psaní oběma rukama.” odvětil Drystan. Snažil se držet odlehčenou atmosféru, jelikož kdyby ne… začal by až moc myslet na to, jak blízko k Adranovi je a jak se o sebe jejich těla opírají. 

“Velice rozkošné, ale teď se laskavě soustřeď. Naučíme tě, co s nohama a věci, které umíš s rukama mi můžeš ukázat jindy.” mrkl na něj Andran. V tu chvíli vykročil a Drystan mu omylem dupnul na nohu. 

“Drystane!” vyjekl Andran. 

“To máš za ty nestydaté poznámky.” uchechtl se Drystan.