Že ne? - #Wordvember 2022, příběh sedmnáctý

 Jabán, vy Žaláti! 
Iharo na vás vysloveně včera zapomněla! Mocmocmoc se omlouvám!!! Jen jsem teď nějaká nemocná a už jsem si musela vzít i volno v práci a prostě jsem z toho celá taková nakrknutá a vůbec jsem si neuvědomila své listopadové povinnosti. A tak se pokouším vám sem dnes dát povídky dvě! Snad mi bude odpuštěno. 

“Moc jim to nejde.” zabručela Minerva. Seděla v tanečním sále společně s Andranem a sledovala Terezii a Drystana, jak tančí valčík.

“Nejde. Ale se mnou mu to nešlo tak příšerně, že ne?” podíval se po ní Andran. Minerva k němu vzhlédla. 

“Co teď ode mě chceš slyšet? Že jste k sobě přilnuli, jako kdyby jste byli pro sebe stvoření?” 

“Vlastně asi ano.” přikývl Andran. 

“Tak to rozhodně říct nemůžu.” pokroutila Minerva hlavou. 

“Proč ne?” zamračil se Andran. 

“Protože jste k sobě nepřilnuli. Byli jste spolu nervózní, trapní a až bolestivě reální. Rozhodně to nebylo nic z romantické knihy. Ale bylo to něco, co jsem na své vlastní mrtvé oči viděla už mnohokrát.” odpověděla Minerva konečně pořádně. 

“Ah… To je dobře?” zeptal se váhavě Andran. 

“Je.” přikývla Minerva. Andran se usmál a zase se na ty dva zahleděl. 

Drystan a Terezie si jich příliš nevšímali. Řešili obchod. 

“Ale nezatajíte přede mnou skryté romantické významy květin, že ne?” ujišťoval se Drystan. Terezie se zasmála. 

“Ne, slibuji, že tentokrát ne.” slíbila mu upřímně. 

“Ah a… dorazíte na samotný ples? Docela rád bych vás tam viděl.” 

“Oh… neflirtujete teď se mnou, že ne?” pousmála se Terezie. Drystan naopak zrudnul. 

“Ne, ne, to bych… já… Tak to není, omlouvám se…” začal koktat. A Terezie se rozesmála. 

“Jen klid, jen klid.” přerušila Drystanovo koktání a on se konečně sebral dostatečně na to, aby jí nějak slušně odpověděl.

“Neflirtuji s vámi. Jen bych na oné akci rád viděl někoho, koho znám a nepovyšuje se nade mě svým politickým postavením.” řekl Drystan spořádaně. 

“Ah, to mě mrzí, já se chtěla začít vytahovat, že moje sestřenice je manželkou pana Hiera.” zatvářila se Terezie smutně. Ale mrkla na Drystana včas, aby on poznal, že vtipkuje. A ten na její vtip přistoupil. 

“Ah tak! Pak ale musím své předchozí pozvání odvolat.” prohlásil vážně. 

“To je ovšem urážka! Má sestřenice a její manžel se o tom dozví! Chcete to riskovat?” Terezie doslova zavlnila obočím. Dokázala obočí zvedat poměrně rychle a postupně, takže to vskutku vypadalo, že jimi vlní. A to už Drystan nevydržel a propukl v až hurónský smích. 

“Tsch, tak fyzická komedie? To bych do něj opravdu neřekl.” zabručel Andran. 

“Nežárlíš, ty nóbl pijavice, že ne?” ozvala se vedle něj Minerva. Andran se na ni velice uraženě otočil. 

“Jak jsi mi to řekla?!” vyhrkl až nevěřícným tónem. 

“Jen klid, jsem tvoje prapraprapraněco tetička. Já ti můžu říkat, jak se mi zalíbí.” ušklíbla se na něj Minerva. Andran by začal láteřit, ale nechtěl na ně dva zase tolik upozorňovat a navíc se v tu chvíli otočil za zvukem dvou smějících se hlasů. Kdo ví, co si ti dva řekli, nebo neřekli, ale jak Drystan, tak Terezie se teď něčemu velice hlasitě smáli. Andran si založil ruce na hrudi a prohodil další “Tsch”. Žárlit? Na ženu? On? Pche. 

“Hele, jak to říkal Drystan? Že je přítel Oscara Wildea?” ozvala se Minerva. 

“Ano, to řekl.” přikývl Andran a ani se nedivil tomu, že Minerva naslouchala jejich soukromé konverzaci. 

“A nebyl Oscar Wilde náhodou zaujat jak ženami, tak muži?” pokračovala Minerva zamyšleně. Andran nadskočil ve své židli. 

“Jak to…? Kde ses k tomu dostala?” vyhrkl ihned. Minerva jen pokrčila rameny a zmizela. Andran osaměl a zahleděl se na Terezii s Drystanem, kteří se už zase vrátili k tanci. Ne, nežárlí… Určitě ne… Že ne?!