Největší pelech - #Wordvember 2020, příběh dvacátý sedmý

Jabán, vy Žaláti! 
#Wordvember vám dnes přináší jídlo z Brněnského podniku PoePoe. Dobré jídlo, studentské ceny, dovoz až k domu. Ne, nejsme sponzorovaní. Jenom mi odtamtud sakra chutná a dneska jsem si dovolila drze objednat jídlo, místo toho, abych něco dělala sama. Nu, užijte si kratší a také trochu odlehčenější povídku. Rozhodně je odlehčená po tom, co jste si přečetli včera... 
S láskou a depresí, Kalamity Iharo 

27. Největší pelech

“To si ze mě děláš srandu… Opravdu…” bručela Rasha a nepříjemně pochodovala v malém prostoru cely, do kterého ji a Kiru zavřeli. 

“Bohužel. I mě je jasné, že takovýhle vtip je opravdu přes čáru. Což znamená jediné… vtip to není. Podala bys mi slámu?” zeptal se Anis z cely vedle nich. Dělila je průměrně tlustá kamenná stěna. Rasha si klekla, pobrala hrst slámy a vykroutila ruku přes mříže tak, aby dosáhla co nejdále k Anisovi. I ten prostrčil ruku ven a pobral slámu. 

“Díky.” zamumlal. Rasha znovu vstala a začala přecházet po cele. 

“A kde je vůbec Kavalír? Ten jediný by akorát věděl, jak nás odtud dostat a vypaří se jako pára nad vodou. Hm? Kde krucinál je?” Rasha se s těmi slovy otočila na Kiru, která seděla v rohu cely a objímala si kolena. Brunetka jen pokrčila rameny. 

“Já nevím.” zamumlala tiše. 

“Třeba se pro nás ještě vrátí. Podáš mi slámu?” ozval se znovu Anis. Rasha si tedy opět klekla a podala Anisovi další slámu, pak začala znovu přecházet po cele. 

“Uvědomuje si vůbec, kde jsme? Jaký je tohle průšvih? Já nedokážu uvěřit, že po tom všem… Po tom všem jsme ve vězení za něco, co jsme neudělali!” Rasha nebezpečně zvedala hlas a rozhazovala kolem sebe rukama. 

“Jasně, je to svízelná situace. Podáš mi další slámu?” souhlasil téměř automaticky Anis. Rasha tentokrát nahrábla pořádnou dávku a strčila ji Anisovi. 

“Jednou jedinkrát se prostě jen náhodou někde nachomýtneme! Jenom jsme šli okolo!” tentokrát už se Rasha ani nezvedala. 

“To je taková potupa! Ve vězení…” zaúpěla blondýnka, jejíž pýcha byla nenávratně poškozená. 

“Však to bude zase dobrý… Podáš mi další slámu?” odpovídal jí vytrvale Anis. Rasha frustrovaně zabručela, ale natáhla se pro další slámu a strčila ji Anisovi. Kira, která tušila, že to není naposledy, co se Anis dožaduje slámy, rovnou nahrnula k Rashe něco ze své strany. 

“A Kavalír si je tam někde venku a brouká si!” prohlásila Rasha. Kira po ní střelila vražedný pohled. 

“Já vím, já vím.” povzdechla si Rasha “Kavalír hledá způsob, jak nám pomoct… Já to tak nemyslela!” 

“My rozumíme, že jsi z toho nervózní, neboj se… Můžu ještě poprosit slámu?” prohodil Anis téměř konejšivě. Bez mrknutí oka mu Rasha slámu podala. 

“Já nechápu, že jste vy dva tak klidní! Copak vás to nenervuje?” zeptala se blondýnka rázně. Kira si jen opřela bradu o předloktí, která měla složená na kolenou a povzdechla si. Doufala, že je Kavalír tam venku v pořádku. 

“To víš, já se zaměstnávám… Ještě slámu, prosím.” pokračoval si Anis svou písničku. Rasha zabručela, natřikrát nabrala pořádnou náruč slámy a prostrkala ji směrem k Anisovi. 

“Mě se to nelíbí! Vůbec se mi to nelíbí! Kdyby nás zavřeli v královském městě, když jsme tam šli s nemanželským dítětem krále! Kdyby nás zavřeli za tu kroniku, kterou jsme čohli mrtvému muži a pak spálili, sotva jsme vylezli z města! Kdyby nás chytili a zavřeli kdykoli, kdy jsme s Kavalírem nakupovali zásoby u nečestných a předražujících obchodníků! Ale neee! My se musíme nechat zavřít ve chvíli, kdy jsme jednou ve špatný čas na špatném místě!” 

“Prosím tě, Rasho…” přerušil rytířku Anis. 

“Jasně! Podám! Na co vůbec chceš všechnu tu slámu?” blondýnka ho nenechala ani dokončit a už cpala Anisovi slámu. 

“To víš, budeme tady přes noc, tak si buduju pelech. A to ten největší možný.” odpověděl nevinně Anis. Rasha se nadechla, že mu něco odpoví, ale ještě předtím jí oči sklouzly po její a Kiřině cele, která byla téměř od slámy vyčištěná. 

“Ty zatracený mnichu!!” vykřikla Rasha a už stála na nohou, zatímco z vedlejší cely se jí Anis pochichtával.