Přepsáno - #Wordvember 2020, příběh třetí

Jabán, vy Žaláti! 
Tak už zase jsou příběhy pro #Wordvember ta jedna věc, která je jistá každý den. Nechci nic zakřiknout, je teprve třetího, ale už se mi zase všechno sype pod rukama KROMĚ #Wordvember výzvy. Předtím se mi prostě jen všechno sypalo pod rukama, žádné "kromě". 
Ale dost bylo zdržování. Prosím, užijte si příběh. 
S láskou a depresí, Kalamity Iharo. 

3. Přepsáno

Plamínky na svíčkách se zachvěly, což přimělo muže středního věku, aby pozvedl hlavu od listiny, do které zrovna cosi zaškrabával brkem. V místnosti se již nic nepohnulo. Okna i dveře pevně zavřená. A přesto měl společnost… Skoro jako kdyby se vyloupl ze stínů, stál před ním mladý muž. Vlasy tmavé jako noc mu padaly přes jedno oko a druhé zakrýval stín potrhané kápě, kterou měl staženou do čela. V matném světle svíček šly vidět jen rty, přes které se táhla jizva. Byl to ve skutečnosti rozštěp, ale kdokoli ten fakt zmínil nahlas, musel se smířit s tím, že to byla ta poslední věc, kterou v životě udělal. 

“Volal jšte mě?” zašeptal mladík a udělal krok ke stolu, stál teď přímo před ním a byl na natáhnutí paže od písaře. 

“Ale jistě, jsme moc rádi, že jste dorazil, Kavalíre.” odpověděl mu písař a spokojeně odložil brk vedle kalamáře. 

“Jšme?” zopakoval tázavě Kavalír. Vzápětí zpoza stínů za písařovým křeslem vystoupil muž jak vysoký, tak široký s upraveným kratším vousem. 

“Ano, jsme.” potvrdil Kavalírovi, že jej očekávalo více, než jedna osoba, zatímco si ruce velké jako medvědí tlapy zkřížil na hrudi. 

“V celém městě není lepšího, než ty. Co v městě, v celém kraji!” prohlásil písař. 

“Není tšepa mi lichotit.” podotkl Kavalír a trochu netrpělivě přešlápl. 

“Máš talent, mladý zloději. Ukrást katovi kápi uprostřed popravy, aniž by tě kdokoli viděl, to byl vskutku mistrovský kousek.” promluvil vysoký muž. Kavalír už před chvílí uhodl, že to musí být hlava Stínového Klanu, tajné společnosti, která v městě tahala za nitky. Nestál tady poprvé, ale se samotným vůdcem se ještě nesetkal. 

“Práce, kterou s tebou chceme probrat, je tou největší poctou, jakou se ti může dostat a stojíš tady před námi jen proto, že jsme tě uznali jako nejlepšího z nejlepších.” pokračoval vůdce a na jeho kývnutí vzal písař svitek, do kterého ještě před Kavalírovým příchodem zapisoval a teď jej mladíkovi podal. 

“Je to pro tebe jistě pocta, byl jsi naše jasná volba.” prohodil písař, zatímco Kavalír přejížděl očima po řádcích. 

“Paldon, ale tady je to poškltané… Moje jméno je pšepsáno pšes jiné.” prohlásil Kavalír a zamžoural na svitek trochu blíže. 

“Šepi… Šepe...Šepota… Pšede mnou se tu psalo Šepota.” zabručel Kavalír a podíval se po vůdci klanu. 

“S Šepotou už si nemusíš dělat starosti. Tahle zakázka je jen a jenom tvoje, Kavalíre. Je přímo úměrná tvému talentu a tomu, jak si tvůj talent ceníme.” odpověděl mu s varovným podtónem vůdce Stínového klanu. Kavalír se zamračil. Byl mladý, ale stejně neměl rád, když ho někdo tahal za nos jako malé dítě. 

“A Aš umšu, tak to pšepíšete na koho? Na Kudlu?” zeptal se docela jízlivě. 

“Kudla je amatér.” odfrkl si písař. 

“To vy taky, kašdý ve svém opolu.” odvětil Kavalír. Počínající při zastavila pěst vůdce klanu, který svou ránou málem rozbil písařův stůl, do nějž pěstí tak rázně uhodil. 

“Tak koukni, chlapečku, jestli ti není tohle dost dobré, asi bys měl zkusit jiný píseček! Jestli se ti nelíbí, že jsme tě tady vyzdvihli na piedestal a dali ti práci akorát pro tebe, toho nejlepšího zloděje ve městě, taky můžeš změnit město!” 

Plamínky svíček se chvěly, skoro se zdálo, že strachy. Klid, který celou dobu vůdce Stínového klanu vyzařoval, byl ten tam. Kavalír tedy kývl. 

“Dopše. Směním.” hodil ledabyle přepsaný svitek na písařův stůl a zamířil ke dveřím. 

“A posdlavujte dcelu!” houkl ještě, než zmizel. Ani vůdce klanu, ani písař si nebyli jistí, zda dveřmi, nebo se prostě rozplynul ve stínech. 

“Budeme muset ubrat na té tmě.” zabručel vůdce. 

“Tu dceru myslel moji… nebo vaši?” pípl nejistě písař.