Sny nechávají vzkazovat - #Wordvember 2020, příběh dvanáctý

Jabán, vy Žaláti! 
Dnešní příběh pro #Wordvember je sice kratší, ale věřte mi, mě to tak vůbec nepřijde. A až se uprostřed příběhu budete ptát, tak odpověď je Ano. Opravdu jsem celou tu dobu psala s otevřeným snářem v klíně. Přece bych vás netahala za nos, ne? Na to jste ode mě daleko. 
S láskou a depresí, Kalamity Iharo

12. Sny nechávají vzkazovat

Rasha se spokojeně převalila a na tváři jí hrál sladký úsměv. Spala skrčená do klubka, dlaně pod hlavou, aby jí nemrzly prsty. Anis od ní po chvíli odtrhl oči. Bylo mu jasné, že se jí zdá něco hezkého. Pravděpodobně o její ženě. 

Když shlédl ke Kavalírovi, všiml si, že ten nemá ve tváří vůbec žádnou emoci. Kdyby Anis zřetelně neviděl, jak se zloději zvedá hrudník a neslyšel jeho pravidelné oddechování, mohl by přísahat, že je Kavalír po smrti. Že by se mu nic nezdálo? Nebo má nad sebou tak skvělou kontrolu i ve spánku, že jeho tvář nic neprozradí? U něj tedy Anis nepochodil. 

Poslední, koho si prohlédl, byla Kira. Ležela sice klidně, ale v její tváři to čas od času cuklo. A občas se jí ze rtů vydralo nespokojené “Mhmm”. Kira měla očividně zajímavý sen. Anis na ni zůstal chvíli zírat, zatímco v hlavě přemítal, jak moc je to slušné nebo neslušné, když o tom vlastně nikdo neví. Všechno záhy Kira utla tím, že se převalila zády k Anisovi. 

Mladý mnich si povzdechl, z tašky vytáhl knihu a placatku a zatímco už cvičeným palcem placatku odzátkoval a pořádně se napil, začal opatrně listovat knihou. 

Příliš na ni při ohništi neviděl, ale to nejdůležitější dokázal vyčíst… Cesta z jeho snu mu slibovala zisky, cestující po ní, které viděl, slibovali výhodné známosti a jeho rychlé a šťastné cestování jej varovalo před jeho neohrabaností… Zalistoval svým snářem dál a pročítal se věcmi, které ve svém snu viděl. Měl štěstí, že ten vůz, který ve snu viděl, byl plný hnoje. Nebo spíš, viděl ve snu vůz plný hnoje a proto bude mít štěstí, to je to, co mu jeho kniha slibovala. 

Anis nebyl takový, že by neskutečně na sny dával. Spoustu z nich si často dokázal vysvětlit mnohem lépe z hlavy, než s pomocí snáře. Ono vyhledávání významů ho však neskutečně bavilo. Bylo to trochu dobrodružství a hlavně pak zábava, když sledoval, jak moc měl snář pravdu, či, jak moc se mýlil. Čím víc se snář mýlil, tím víc se Anis bavil. 

Možná, až se vzbudí ostatní, mohl by jejich sny vyložit jim. 

Ještě chvíli listoval snářem a hledal si náhodná hesla. Například slovo “sen” v něm nenašlo. Mít sen o tom, že se mu něco zdá už by nejspíš bylo příliš. O tom se pravděpodobně píše v knihách, které zmiňují blázny. Jak listoval dál a dál, myšlenkami se zatoulal k chrámu. Moc často na to místo nevzpomínal, ale zrovna tenhle snář se pojil k těm dobrým vzpomínkám. Vždycky byl spíše hvězdou v lekcích bojových umění. To mu šlo, v tom ho obdivovali. Naopak neměl nejmenší trpělivost s meditací a kolikrát při ní odplul myslí do takové klidové zóny, že prostě a jednoduše usnul. A většina hodin odehrávajících se v lavici také nebyla jeho silnou stránkou. Ale výklad snů a jejich vzkazy, to ano. V tom se orientoval velice rychle a snadno. Dokázal se prokousat množstvím hesel a znaků a rozuzlovat i ten nejtajemnější vzkaz. 

Jako na povel mu v tu chvíli z knihy, kterou nepřestával listovat, vypadla bílá obálka. Opatrně ji vzal a našel v ní jeden takový vzkaz, tajemný, jaké je nechávaly sny. 

“Vím, že máš před sebou Ptáka sedícího na stromě, přeji ti pstruha v čisté vodě, věřím ve tvé pokusy přečíst nečitelné písmo. Nezapomeň sníst svou koblihu…” 

Poznal, kdo to psal a velice rychle si přeložil, co mu jeho mistr nechal po snech vzkázat. Anis vzkaz vrátil do snáře a zaklapl jej. Byl rád, že se jeho mistr nezlobí a není jím zklamaný. 

*Pták na vysokém stromě je předzvěstí dlouhé cesty

**Pstruh v čisté vodě znamená úspěchy a zdraví

***Zkoušet číst nečitelné písmo slibuje vítězství nad nepřáteli

****Jíst koblihu věští šťastné období a radost