Všude dobře, v hospodě nejlépe - #Wordvember 2020, příběh druhý

 Jabán, vy Žaláti! 
#Wordvember nám přináší téma, u kterého nikoho, kdo mě zná, nepřekvapí, že jsem ho vymyslela právě já. Ne, že bych byla alkoholik, jen mám alkohol ráda a často si z toho dělám srandu. Takže si pak všichni alkohol s mojí osobou spojují. 
Jak jsem slíbila, pokračujeme ve fantasy settingu a brzy vám bude jasné i bez mých varovných slov, že se inspirujeme DnD a Dračím Doupětem... A co by takové DnD bylo bez ožralého mnicha? 
Věděli jste, že mnich je celkem hustá bojová classa? 
No tak si užijte povídku! S láskou a depresí, Kalamity Iharo

2. Všude dobře, v hospodě nejlépe

Ještě kousek… Ještě… kousek! Aha! 

S vypětím svalů Anis konečně připlácl ruku svého soupeře ke stolu. 

“A vítězím! Zase!” vykřikl radostně a plácl se do stehen. Jeho soupeř, jeden z vesničanů se na něj zašklebil. 

“To je toho.” 

“Dlužíš mi pivo!” prohlásil Anis. Vesničan pozvedl obočí. 

“Cože ti?” zeptal se nevěřícně. 

“Dlužíš mi pivo! Taková byla sázka! Ten, kdo prohraje v páce, platí vítězi pivo!” Anis se už už zvedal, že se oba dva odeberou k baru, odkud je pozorně pozoroval hostinský. 

“To si nemyslím, chlapče.” zabručel vesničan a dosud přihlížející sousedé mu svým mručením dali za pravdu. Anis se zase posadil na zadek a nevěřícně na svého soupeře hleděl. Naštvaný vesničan se mezitím začal pomalu zvedat. 

“Ty ses mi vecpal pod nos a nedals pokoj s tím, že si chceš dát jednoho kolo páky. Nenechals mě si v klidu vypít pivo, tak jsem přijal, abys dal odchod… A když jsem se tě chytil, tak jsi řekl - kdo prohraje, platí… Načež jsem tě poslal k čertu… To je celé.” teď už se nad Anisem tyčil a z očí mu létaly blesky.

“Předpokládal jsem, že je to jistý nekonvenční druh souhlasu. Takový od podlahy.” pípl Anis. Na to si vesničan vyhrnul rukávy. 

“Já ti dám nekvoční. Kvočny má moje stará v kurníku a nechtěj, abych tě do něj nacpal.” zavrčel vesničan. 

“Nekonvenční znamená neobvyklý.” pokusil se Anis vysvětlil. Vzápětí ho vesničanova pevná ruka chňapla za flígr a on byl zvednut z lavice tak prudce, až ji to povalilo. 

“To je mi něco. Tak mladý pán si tady sleze z tý jejich zatracený hory, důležitě nám představuje ty jejich zbytečné dlouhé slova a ještě chce ocucávat naše pivo! Nemáte vy mnichové náhodou alkohol zakázaný? Příště co, přijdeš mi ocucávat dceru?” 

Anis si povzdechl. Když ono to pivo mu pomáhalo otevřít třetí oko rychleji, než tvrdá práce. Chytil se vesničanova zápěstí a vyšvihl nohama vzhůru, jedním prudkým pohybem kopl muže do žeber a jakmile úcítil, že stisk povolil a on padá, prohnul se v zádech, švihl rukama, odrazil se od stolu a přistál na jeho druhé straně, než stál zbytek naštvaných vesničanů. Chvíli jim uhýbal, pak zasadil několik dobře mířených ran a když o vteřinu později všichni silní muži vesnice leželi s úpěním na zemi, sám si s širokým úsměvem sedl za bar a poprosil si o jedno pivo. Hostinský ho před něj postavil a sledoval ho s šibalstvím v oku. Anis se dlouze napil a spokojeně si oddechl. 

“Není nad odpoledne v hospodě…” 

“Víš, možná bys měl zauvažovat o novém místě, kde nasávat…” nadhodil hostinský. Anis pozvedl obočí. 

“Pročpak?” 

“Protože jsi mi spráskal zákazníky na hromadu už potřetí tenhle týden a tvůj mistr si stejně vždycky přijde zpátky pro ty jeho peníze, kterými tu platíš… jsi holt špatný pro obchod, kluku.” vysvětlil hostinský a pozoroval, jak se skupinka vesničanů pomalu zvedá. 

“Ale mě nikde není tak dobře, jako tady… Neříkám, všude je dobře, ale ne jako tady…” bránil se Anis. Hostinský se opřel jedním předloktím o pult a druhou ruku si dal v bok. 

“Utíkej do světa, kluku, pro jednou použij ty pěstí k dobru a uvidíš, za čestně utržené peníze je v hospodě úplně nejlépe… a teď vážně…” hostinský mrkl okem po malém davu za Anisem “utíkej…” 

Anis dopil pivo, otřel si pusu do rukávu svého učńovského hávu a kývl. Seskočil ze stoličky a jako vítr se prohnal mezi pěstmi vesničanů a fnknul někam… do světa… Však ono mu bude všude dobře… ale v té hospodě…