Mazlíček - #Wordvember 2021, příběh dvacátý první

Jabán, vy Žaláti! 
Už jste se báli? Už jste se třásli, že Iharo dnes ten #Wordvember nestihne? Ha! Iharo je šikovná, Iharo to stihla a to i přesto, že se s ní zase hádal internet. Ale Iharo je trpělivá a hrozivá! Iharo tedy vítězí a přináší povídku. 

Mazlíček

“... A jednou se zase vrátí ke svým starým cestám! Věřím, že už teď má plán!” 

Vrána zvedla pohled od pavouka, který už konečně domluvil a teď se po deseti minutách nepřetržitého monologu vydýchával. 

“Opravdu zvláštní.” pronesla zaujatě. 

„Vskutku, ale strašně toho nakecá… Takové hlouposti poslouchám od chvíle, co jsem si ho nechala.“ odpověděla Třetí Oko. 

„Tebe to neděsí?“ 

„Vždyť strašně kecá.“ mávla nad pavoukem a jeho řečmi banshee rukou. 

„Myslela jsem, že skrytý lid nemůže lhát.“ zamračila se Vrána. 

„Jistě, že nemůžeme. Ale podle mě tohle jen nějaký čarodějnický kousek. Proto jsem si tě pozvala.“ usmála se Banshee. 

„Hm, mluví o osm set let staré historii. Tu si nepamatuješ?“ nenechala se odradit čarodějnice od původního tématu. 

„Ne, váš rod vznikl až později a s ním i já. Osm set let mi ještě vážně není.“ odpověděla Třetí Oko.

„Pardon, to jsem netušila.“ omluvila se Vrána. 

„Oh, to nic, zlatíčko. O věku se u nás moc nemluví. Ale teď… Proč jsem si tě pozvala.“ přiměla banshee Vránu, aby se konečně soustředila. 

„Jistě. Takže myslíš, že je jen začarovaný?“ ujistila se Vrána. Banshee kývla. 

„Nemyslím si, že by patřil ke skrytému lidu. Otázkou je, jak může obyčejný pavouk mluvit a ještě ke všemu pamatovat věci, které se staly před osmi sty lety.“ 

„A to už nám samozřejmě neřekneš, že?“ zaťukala Vrána na sklo. Pavouk se k ním otočil zády. 

„Je zábavný, jak je urážlivý.“ zasmála se Třetí Oko. 

„Takže nechceš, abych mu řeč vzala, je to tak?“ ujistila se Vrána. 

„Ne, děkuji. Nevadí mi to jeho povídání. A doufám, že kdokoli ho takto zaklel, tak k tomu měl důvod.“ 

„Doufejme… Některé čarodějnice umí být pěkně nevyzpytatelné.“ zamumlala Vrána a dál si pavouka prohlížela. 

„Jak se má vlastně bratr?“ zeptala se Třetí Oko. 

„Neměla by jsi tohle vědět spíš ty?“ na vteřinku Vrána pozvedla oči k banshee a pak se zase soustředila na pavouka. 

„Já jen cítím, že je zdráv a čeká ho dlouhý život. Stejně jako tebe. Ačkoli, jeho bude asi delší.“ odvětila Třetí Oko. 

„Oh… Jistě, jelikož je drak… Draci žijí déle.“ pokývala hlavou Vrána. 

„Víš… Mohla jsi mu uvařit ten lektvar, který jsi uvařila tomu dobrodruhovi.“ poznamenala banshee. Vrána k ní vzhlédla znovu. 

„To už jsem mu nabízela… Řekl mi tehdy, že to nemám dělat, že si svůj trest zaslouží.“ odpověděla trochu trpce a pak vzala do rukou sklenici s pavoukem a soustředila se na něj. 

„Tak co? Nepovíš mi nic, co ty potvůrko?“ ušklíbla se na pavouka a ten se k ní jen vytrvale stavěl zády. 

„Kouše?“ zeptala se po chvíli prohlížení Vrána Třetího Oka. 

„Pokud vím, tak ne. Je jako pes, který štěká. Akorát tenhle blábolí.“ odpověděla banshee. 

„Pavouk, který blábolí, nehryže? To zní také hezky.“ souhlasně pokývala hlavou Vrána a vytáhla ze sklenice pavouka a prohlížela jej dál. 

„Podáš mi nějakou misku, prosím?“ zeptala se Třetího Oka, aniž by k banshee vzhlédla. Ta ale bez zaváhání vstala a rozhlédla se po místnosti. 

„Oh.. Asi ne… Měla bych si to tady vybavit… Omlouvám se.“ 

„To nevadí.“ pousmála se Vrána a volnou rukou se natáhla po své brašně, zatímco pavouk se jí začal v sevření vrtět. 

„Huš, buď hodný.“ zabručela Vrána varovně, ale to už tahala z brašny malinkou prázdnou lahvičku. 

„Vždy připravená. To se mi na tobě líbí.“ usmála se banshee. 

„Děkuji.“ 

Vrána palcem odšprtla korek z lahvičky a pak ji položila na stůl. Kousla se do rtu v pekelném soustředění a pak mezi kulatými nehty sevřela několik chlupů z pavoučí nohy a vyškubla je. 

„JÁÁÁÁÁUUUU!“ zaječel pavouk. Vrána jen s úsměvem vložila  několik chlupů do lahvičky a trochu povolila sevření. 

„Pozor!“ vykřikla banshee, ale pozdě, pavouk už byl zakousnutý v čarodějničině ruce. 

„Děkuji.“ zopakovala Vrána a pak smetla pavouka zpátky do jeho sklenice. 

„Jsi v pořádku?“ zamrkala banshee. 

„To řekni ty mě.“ zazubil se Vrána a vytáhla další prázdnou lahvičku. Pak ještě chvíli šmátrala v brašně, než vylovila pletací jehlici. Na její špičku seškrábla z ruky zbytek pavoučích slin mísících se s její krví. Směs sklepla do volné lahvičky a obě dvě pak zazátkovala. 

„Ty jsi blázen! Co když je jedovatý?!“ vykřikla banshee. 

„Oh, to zjistíme také. Pověz, jak vidíš můj život teď?“ zeptala se Vrána. 

„Vidím, že tě jako malou neplácali dost často na zadek za podobně hloupé nápady.“ zabručela Třetí Oko. 

„Ale prosím tě, já myslela, že vidíš jen do budoucna.“ uculila se čarodějnice. Třetí Oko přimhouřila oči a tvářila se jako velice, velice popuzená matka. 

„Pořád vidím dlouhá léta a mnoho zim.“ zamumlala nakonec. 

„Nezníš moc nadšeně.“ odpověděla Vrána. 

„Jistě, protože se zase nepoučíš!“ vyhrkla Třetí Oko. 

„A poučit bych se měla smrtí?“ zeptala se s tlumeným uchechtnutím Vrána. Banshee jen zavrtěla hlavou. 

„Tak já pomalu vyrazím. Abych ti mohla o tvém novém mazlíčkovi všechno říct co nejdříve.“ začala se pomalu zvedat Vrána. 

„Raději tady zůstaň. Mohlo by se ti ještě udělat někde špatně a raději tě chci tady pod dohledem.“ prohlásila Třetí Oko. A tak si Vrána zase sedla. 

„A přemýšlím o něm spíš jako o společníkovi.“ dodala Třetí Oko. 

„Tak jako tak to chce jméno.“ naznala Vrána. 

„Jistě, to spolu ještě musíme probrat… hm? Probereme to teď?“ při těch slovech Třetí Oko zvedla sklenici a promluvila přímo k pavoukovi. 

„Ani nápad!“ odsekl uraženě pavouk. 

„Dobře… Tak nám to tedy o Fingalovi řekni ještě jednou a nic nevynechej. Třeba v tom něco najdeme.“ 

„Co něco?“ otočil se pavouk na Vránu, která mu tak odevzdaně nabídla jeho oblíbené téma. 

„Něco, co by nám dávalo smysl vzhledem k tomu, jakého známe Fingala teď.“ vysvětlila Vrána. 

„Fajn. Ale chci něco k jídlu.“ rozkázal si pavouk. 

„Ale jistě, už běžím!“ zvedla se banshee a vyběhla z chatrče, aby pohostila svého nového mazlíčka… Nebo tedy společníka.