Nějaké otázky? - #Wordvember 2022, příběh jedenáctý

 Jabán, vy Žaláti! 
Tak tohle téma mi pěkně vrtalo hlavou a až jsem se bála, že nic pořádně nevymyslím. Ale nakonec mě to někam zavedlo a asi nelituju, kam... Snad nebudete litovat ani vy. Snad se vám bude povídka líbit! 

“Takže… Nějaké otázky?” zvedl Drystan pohled od svého telefonu. 

“Jistě, spoustu!” vyhrkl Andran. Drystan si povzdechl. To mu vážně nemohla před Andranem ráno přijít obyčejná esemeska? Musel to být zrovna Grindr? 

“No tak se ptej.” vyzval Andrana, odhodlaný mu odpovídat. 

“Tak zaprvé… Jak funguje ta věcička?” zeptal se Andran a ukázal na mobil, který svíral Drystan v ruce.

“Oh, to… to je spousta technických termínů, které nedokážu vysvětlit.” 

“Mhm, škoda… Takže k čemu všemu to tedy slouží?” 

“Především se přes to telefonuje nebo se posílají zprávy. Je to chytré řešení. Zpráva, kterou jeden přístroj napíše dorazí do několika vteřin na druhý přístroj, kde si ji jeho majitel může přečíst a ihned zase odpovědět.” 

Andran nadšeně přikyvoval. Šla mu z toho hlava kolem. Nejraději by tu krabičku rozebral, ale to Drystan zakázal. Prý je to příliš složité. A dokud si Andran nevěří na hodinky, tak si nebude věřit ani na tohle. 

“Také se tím dají pořizovat fotografie.” pokračoval Drystan. 

“Vskutku?!” vyhrkl Andran. A v tu chvíli přišla další zpráva. Opět z Grindru. 

“Uživatel WhosyourDaddy poslal fotku…?” přečetl Andran oznámení. 

“Takže to také posílá fotografie?” zeptal se. Drystan přikývl. 

“Ano, ale jsou vidět jen takto v telefonu.” odpověděl. 

“Tak ukaž! Takhle…?” Andran už odkoukal, jak Drystan do telefonu ťuká a tak ťukl na malé kolečko, ve kterém byla tvář nějakého muže. Záhy toho litoval. 

“Pro všechno svaté!” vykřikl a odvrátil se od telefonu. Drystan se musel odvrátit také.

“Tohle si lidé posílají často?” zeptal se Andran znechuceně a trochu otřeseně. 

“Jak se to vezme… asi ano.” odpověděl mu Drystan. 

“Ugh… Ztratil jsem veškerou víru v lidstvo… Vypadá, že ho v životě neumyl.” pokračoval ve svém znechucení Andran. 

“Zkus na to.. nemyslet.” poradil mu Drystan a mezitím uživatele, který mu právě poslal fotografii své chlouby, na které se ovšem vůbec nebylo čím chlubit, zablokoval. Asi ten Grindr zruší. Stejně to vždycky dopadne stejně. Zklamáním. Dickpicem a zklamáním. 

“Proč to vlastně podstupuješ? Takové zvrácenosti?” ozval se zase Andran, zatímco Drystan schoval telefon do kapsy. Ten nad tím pokrčil rameny. 

“No… Ono to tak dneska funguje. Ošemetné vypisování. Nějaké trapné otázky, pak ještě horší otázky… A třeba se pak domluví schůzka. Nebo to skončí takhle.” 

“Ah… O kolik je tohle lepší než domluvené sňatky rodiči?” napadlo Andrana. 

“Těžko říct. Domluvený sňatek byl v podstatě už uzavřená smlouva. Nemohl jsi ji jen tak zrušit, protože tobě dohodnutý partner příliš hlasitě žvýkal.” 

“To je dnes nějaké kritérium?” pozvedl Andran obočí. 

“Ne, to je hovadina. Lidi mají strašně moc svobodné vůle a volného času a tak vymýšlejí… jak jen to slušně říct…?” 

“Ptákoviny?” ušklíbl se Andran a pohodil hlavou ke kapse, ve které skončil Drystanův telefon. Drystan se uchechtl. 

“Jo, ptákoviny…” potvrdil. 

“Ale víš co? To bych chtěl docela vyzkoušet… ty otázky myslím.” přiznal zamyšleně upír. 

“Jaké otázky?” pozvedl Drystan obočí. 

“No ty trapné a ty ještě horší, jak jsi zmiňoval.” osvětlil Andran. Drystan se zamyslel. Práce šla svižně, když na ni byli dva. Byli dokonce v předstihu v porovnání s plánem, který vytvořil. 

“Asi máme čas i na nějakou tu ptákovinu.” zamumlal. A Andran okamžitě nadšeně zatleskal. 

“Tak to vysyp! Šup! Otázky!” 

Ale Drystan zavrtěl hlavou a zase telefon vytáhl. 

“Ne tak rychle. Uděláme to podle jednoho psychologického experimentu. Byl vytvořen seznam třiceti šesti otázek, na které si mají lidé vzájemně odpovědět a vědci sledovali, jestli se tímto souborem vybraných otázek dá urychlit proces zamilování.” 

Andran se uchechtl. 

“A nebojíš se?” rýpl si trochu. Drystan vzhlédl od telefonu, kde už hledal seznam otázek. 

“Bát se? Čeho?” 

“Že to bude fungovat a ty se do mě zamiluješ přece.” usmál se Andran. 

“Do tebe? ne, z toho vážně strach nemám.” ušklíbl se Drystan. Nebál se toho, že by se zamiloval. Ne po tom, co už si zkusil… Nějaké otázky nemají tak silnou moc. Navíc je jich jen třicet šest a mají se zakončit akorát čtyřmi minutami zírání z očí do očí. Co je to nejhorší, co se může stát?